Předjaří na svojšínských skalách
Svojšín – Nejstarší část Svojšína korunovaná románskou věží kostela sv. Petra a Pavla a nepřehlédnutelnou budovou barokního zámku, se rozkládá ve svahu nad levým břehem Mže.
Redakce
Diskutovat (0) 9.3.2010 11:15 aktualizováno 25.3.2010 9:48
Upravené návsi vévodí dvojice starých lip ukrývající pod svými korunami kašnu se sochou sv. Jana Nepomuckého. Bylo by příjemné psát o vzkvétající obci, ale to přenechám jiným … Do Svojšína zalitého sluncem jsem tentokráte přijel za skalami a předjařím. Slunce a tepla nabídla poslední únorová sobota plnou náruč.
Skalní defilé u Svojšína jsem navštívil několikrát v životě, ale poprvé jako návštěvník stejnojmenné naučné stezky. Ta začíná přímo pod zámeckou zdí, nakoukne k Černošínskému potoku, přejde silnici do Otročína a stoupá postupně až na horní hranu skal s bílým křížem a vyhlídkovým altánem. Vzhledem k názvu naučné stezky není jistě překvapením, že část textů na panelech je věnována geologické stavbě území. Na ní se podílí bazické spility a droby s vyšší příměsí křemene. Tyto dvě horniny se vyznačují větší odolností vůči zvětrávání než okolní fylity a tvoří tak „nejzachovalejší“ skály v říčním údolí. S geologií úzce souvisí i hornická činnost, o níž informují poslední „vrcholové“ panely.
Jako červená nit táhne se stezkou povídání o stromech zde rostoucích. Nic proti tomu, jen mne trochu mrzí, že některý z panelů nebyl věnován stručnému porovnání přirozené a stávající vegetace skalnatých strání. Bylo by to rozhodně poučné. Vždyť právě horninové prostředí a reliéf hrají v tomto smyslu velice důležitou roli, stejně tak jako zde se jistě uplatňující údolní fenomén. I květena by si podle mého názoru zasloužila samostatný panel.
No nic, zpátky do terénu. Zaujal mne žlutý puntík s označení „štola“ na leteckém snímku stezky. Pustil jsem se tedy prudkou a v době jarního tání kluzkou strání dolů k řece. Ke štole jsem nedošel – snad někdy příště – ale objevil jsem díky tomu strž oživenou divoce padající vodou. Když jsem před léty pořizoval fotografie pro výstavu věnovanou Mži, chodil jsem dva roky údolím řeky od státní hranice až po Stříbro. Objevil jsem řadu drobných přítoků s peřejemi a vodopádky, ale strž ze svojšínského skalního defilé mezi nimi nebyla. Vždy mám radost z nového objevu zajímavého přírodního koutu a tady byla radost dvojnásobná. Nedaleko ústí potůčku do řeky jsem totiž v lískovém křoví narazil na mohutný a dutý kmen opravdu starobylého dubu. Neměl jsme sebou pásmo, abych změřil jeho obvod, ale odhaduji, že do pěti metrů mu moc scházet nebude. Mám tak dobrý důvod se sem brzy vrátit.
Tak vidíte, tolik toho je na panelech naučné stezky napsáno o stromech, o starém dubu – možná nejkrásnějším stromu v okolí Svojšína – jsem tam však nenašel ani čárku. Ale nebýt onoho žlutého puntíku v mapce, ani já bych o starém dubu nic nevěděl. Takže děkujme naučné stezce, krásné předjarní sobotě a mé zvědavosti …
MIROSLAV TRÉGLER
-4°C
-2°C
