Při pomoci lidem jsme se setkali také s krádežemi a rabováním
Studánka – Dobrovolní hasiči ze Studánky se vydali na nelehkou cestu pomoci lidem, které postihla povodeň. Mezi partou dobrovolníků byl také Jiří Duspiva ml. Ten po návratu z míst, kde si velká voda vybrala svoji krutou daň, poskytl Deníku rozhovor.
Redakce
Diskutovat (0) 19.8.2010 15:23 aktualizováno 19.8.2010 18:59
Čí to byl nápad vypravit se do zatopené Chrastavy?
První popud byl od starostky Studánky Ireny Zapletalové, která přišla s tímto nápadem. Pak už jsme dali hlavy dohromady, zařídili jsme si dovolenou, připravili a sbalili se na cestu a ve čtvrtek se mohlo vyrazit směr Chrastava.
Co obnášely přípravy na cestu?
Tak, hlavně sehnat peníze. Obecní úřad Studánka uhradil a sehnal potřebné věci jak na cestu, tak i pro občany Chrastavy. Dále, od Huberta Mazánka, jsme dostali pohonné hmoty. A nakonec i hasiči přispěli s nějakou částkou na pomoc. Peníze byly pak na místě předány starostovi obce Chrastavy.
Jaké byly pocity při příjezdu do vodou postižených míst?
Tak pocity byly všelijaké, ty se nedají popsat. Jedete tam pomáhat, tak se i připravíte na tu spoušť co vás čeká. A hlavně z televize se vědělo, kam se jede a jak na tom městečko je.
Jak byla práce (úklid, pomoc) organizovaná?
Organizace se moc ze začátku nedařila, ale zase, jak zorganizovat pomoc při povodních?
Co jste měli na práci?
První den jsme vyklízeli bahno z místní jídelny. Druhý den čistili koryto od naplavenin. A třetí a poslední den uklízeli nepořádek ze silnic. Poté jsme se vydali domů.
Neměli jste se vrátit domů až v neděli?
Ano, měli, ale právě kvůli té špatné organizaci jsme byli odvoláni už v sobotu. Myslím, jako všichni dobrovolní hasiči.
Kde jste spali a jedli?
Spali jsme v Avii. Nebylo to moc pohodlné, ale bezpečné. A jedli? Jídlo bylo zařízeno od Červeného kříže. Takže snídaně, obědy, večeře byly samozřejmostí.
Co jste myslel tím bezpečným spaním?
Hlavně určitě to, že se vyskytly případy rabování. Od začátku pomoci došlo ke krádežím ve dvou hasičských autech a vozidle vojáků. Jinak občas, mizely i takové „drobnosti“ jako peněženky.
A co policie, ta tam nebyla?
Ano, byla. Ta převážně řídila dopravu.
Pomáhali při likvidaci následků povodní i sousedé zatopených obyvatel?
To mě bohužel nemile překvapilo. Za tu dobu, kterou jsme v Chrastavě strávili, jsem viděl pomáhat jednoho člověka, který bydlel na kopci a nebyl potopen. Jinak nikoho. Bohužel, realita byla taková, že lidé, kteří nebyli zatopeni, nepomáhali.
Jaká tam panuje nálada?
Jak u koho. Je jasné, že do smíchu moc lidem nebude. Někdo se nebaví vůbec, někdo si zavtipkuje na vodu a někdo se i zasměje. Třeba jeden dědula povídal, že mu odplavali králíci, které řadu let choval, ale zase mu připlaval úl, tak že prý začne chovat včely. (smích)
Jaké byly pocity a reakce lidí na vaši pomoc?
Tak, byli určitě rádi. Hlavně nám děkovali. Nic jiného ani nemohli a my nic jiného nechtěli.
Eva Ludvíková
-7°C
-4°C
