Ostatní biotopy už tak časté v těchto polohách nebývají, mohou být o to cennější a nasycené vzácnějšími druhy. To si řekneme při zastávce na vlhkém vřesovišti, ale nepředbíhejme.

Nedaleko od bývalého Pavlova Studence a Pavlovy Huti se zdvíhá kóta Pupek (734 m n. m.). Východně od vrcholu, ve svazích padajících k potokům Sklářskému a Studeneckému se rozkládají bučiny, jedny v nejrozsáhlejších v tachovské části pohoří. Jde o bučiny acidofilní, ve stromovém patře naprosto převládá buk lesní, přimíšen je smrk ztepilý. Keřové patro chybí, bylinné je jen pomístně vyvinuté a tvořené nejčastěji bukovníkem kapraďovitým, šťavelem kyselým, metličkou křivolakou, borůvkou a dalšími. Sympatická je výsadba jedlí v několika oplocenkách.

A vydáme se na západ od vrcholu Pupku k bývalé signálce. Cestu kulturní smrčinou lehce zpříjemní starý smrk u cesty s obvodem nad 3,5 metru. Popravdě, tady bych ho nečekal. Mezi lesem a signálkou – nad Studeneckým potokem – jsou plochy, různou měrou spontánně zarůstající dřevinami. Ta blíže lesu je již téměř neprůchodná a přežívají tu pouhé skupinky tučnice obecné. Ta blíže signálce je vlastně druhotně vzniklým vlhkým vřesovištěm, aktuálně se pyšnícím bohatými populacemi již zmíněné tučnice obecné a také všivce lesního. Výskyt jmenovaných zvláště chráněných rostlin je důvodem pro management spočívající v občasné redukci náletu dřevin a v případném bodovém stržení vegetace. Právě obnažené plošky na minerálním podkladu jsou plné přízemních hvězdic tučných lístků masožravek.

Severně od Studeneckého potoka a západně od signálky je rozsáhlý mokřad a nad ním se vlastně rozkládala ves Pavlův Studenec. Pomístní název V bažině netřeba příliš zdůvodňovat. Tehdejší obyvatelé měli zajisté snahu rašelinné a slatinné mokřady alespoň částečně obdělávat, proto předpokládám, že povrchová odvodnění nejsou ničím novým. Jsou zde znatelná téměř na každém kroku, zobrazuje je i historické letecké snímkování z roku 1948.

Odvodnění mělo a má negativní vliv na kvalitu rašelinných biotopů. Osobně bych dnes poměrně rozsáhlé plochy s rašeliníky, ploníky, ostřicemi, klikvou bahenní, suchopýrem pochvatým či vlochyní řadil mezi degradovaná vrchoviště, plochy s ostřicí zobánkatou a černou, zábělníkem bahenním, violkou bahenní a suchopýrem úzkolistým mezi přechodová rašeliniště, případně silně ochuzené slatinné louky. Ať tak či onak, pozdně jarní procházka odkvétajícím mořem suchopýrů provoněným rašelinnou má něco do sebe. A kdo má štěstí najde drobnou vrbu plazivou a na ostrůvcích smilkových trávníků modrobílé kvítky kriticky ohroženého vítodu douškolistého.

Není bez zajímavosti, že lokalita V bažině se objevila ve studii, která si kladla za cíl analyzovat zastoupení přírodních biotopů v síti maloplošných zvláště chráněných území a navrhnout pro jednotlivé regiony jejich vhodné doplnění. Publikace shrnující výsledky studie byla vydána v roce 2006, její dlouhý název zde nebudu opisovat. Okres Tachov má v návrzích dvojí zastoupení – kromě popisovaného mokřadu ještě lesní biotopy v kaňonu Mže nedaleko železniční zastávky Ošelín. I tam se někdy spolu podíváme.

Miroslav Trégler