Historie tohoto sdružení však sahá dál, až do roku 2004, kdy zakladatelé sdružení byli ještě studenty tachovského gymnázia. O historii občanského sdružení, o jeho práci a o zážitcích z cest, vyprávěli Deníku předseda sdružení Matouš Horáček a členové Adam Sluka a Vratislav Bambas.

Jak to vlastně celé začalo?

Matouš Horáček: Klasicky. V hospodě s partou kamarádů. Říkali jsme si, že by bylo fajn jít pro změnu ven, protože od piva se svět poznávat nedá. A už nám to zůstalo. Začali jsme podnikat pěší a cyklistické výlety po okolí Tachova a později jsme se dostávali i dál. Chtěli jsme zkrátka něco vidět a něco zažít. Cíle výletů a výprav jsme rychle rozšířili na celou Českou republiku a od roku 2006 také do zahraničí. V roce 2010 jsme založili občanské sdružení PrvníPěší.cz. Díky tomu můžeme oficiálně jednat, pořádat různé akce a získávat pro ně sponzorské dary.

Adam Sluka: Podporujeme především nezávislou turistiku. Nebaví nás cestovat tam, kde to už všichni znají. Lákají nás spíš místa, která turismus ještě neobjevil, prostě cestování bez cestovní kanceláře za zády.

Která místa tedy patří mezi vaše oblíbené cíle?

Matouš Horáček: Hlavně na východ od naší republiky, moje nejoblíbenější je teď Bosna a Hercegovina. Je to taková exotika za humny. Cesta autem zabere nějakých dvanáct hodin. Obyvatelé jsou tam velice pohostinní a milí, protože tam ještě není tolik rozjeté komerční cestování a nesnaží se na turistech vydělávat za každou cenu. Jsou tam divoké hory s nedotčenou přírodou, nádhernými rány a magickými večery. Samotný cíl cesty nás obvykle napadne nějak společně. Plánujeme zhruba jeden nebo dva měsíce předem, tedy v případě menších expedicí. Větší akce musíme samozřejmě plánovat s větším předstihem, zhruba tak rok dopředu. Všichni pracujeme nebo studujeme, a tak plánujeme cesty většinou podle našich dovolených.

Vratislav Bambas: Na západě už není taková volnost, jsou tam pravidla kam smíte a kam ne, kde si smíte postavit stan a kde je to zakázané. Východ je v tomhle pro nás mnohem svobodnější.

Matouš Horáček: V horách přespáváme obvykle ve stanech nebo úplně na divoko jenom ve spacákách. Když máme štěstí, tak v turistických boudách – útulnách, které potkáme cestou. Jsou to vlastně takové chatky se základním vybavením pro přípravu jídla a přespání, které jsou permanentně otevřené a turisté jich mohou na svých cestách využívat. U nás to není rozšířené, ale i tak je po republice řada přístřešků – přespávadel, kterých se dá pro přespání dobře využít. Jedním z dlouhodobých cílů našeho sdružení je zmapování těchto přespávadel.

Je takové nezávislé cestování nákladné?

Matouš Horáček: Vůbec ne tak, jak si lidé obvykle myslí. Cestování je drahá záležitost, pokud se pohybujete v turistických centrech a hotelích. Pokud jste nenáročný cestovatel tak jako my, vyjde vás cestování poměrně levně. Například cesta do Bosny a Hercegoviny stála maximálně čtyři nebo pět tisíc na týden se vším všudy. Cestování s PrvníPěší.cz je náročnější spíš fyzicky než finančně.

Adam Sluka: Měsíc v Uzbekistánu nebo Kyrgyzstánu je samozřejmě dražší, ale většinu peněz spolkne letenka. Nezávislé cestování je rozhodně levnější, ale také mnohem zajímavější než s cestovkou, ale není pro všechny. Někdy jsou podmínky docela drsné. To si takhle chcete třeba na Ukrajině uvařit čaj a než ho stačíte vypít, zmrzne vám na kámen. Nebo když si někdo nehodí v zimě boty do spacáku. Taky zmrznou. To je pak velká sranda vyhrabávat ze sněhu trochu dříví na oheň.

Uzbekistán a Kyrgyzstán jsou pro Čecha poměrně exotické země. Jak se vlastně na cestách dorozumíváte s místními obyvateli?

Matouš Horáček: Pár základních frází se naučíme předem, mám doma třeba učebnici ukrajinštiny, kterou si vždycky před cestou na Zakarpatí pročítám, ale většinou je to prostě rukama nohama. Díky tomu občas nastanou zvláštní situace. Například Vráťa se na Ukrajině ptal na cestu jednoho místního sběrače borůvek. Ten si ale vyložil jeho gesta úplně jinak a namísto odpovědi mu nasypal do dlaně plnou hrst borůvek. Pak nás všechny pozdravil a odešel pryč. Nevěděli jsme sice, kudy máme jít, ale Vráťa vypadal s modrou pusou i tak docela spokojeně.

Zdá se, že jste narazili na vstřícné obyvatele. Jací jsou místní lidé?

Matouš Horáček: Máme s obyvateli Zakarpatí většinou skvělé zkušenosti. Zvlášť v tamějších vesnicích mají úplně jiné tempo života než my, nikam moc nespěchají, což je dáno ovšem i tím, že tam není moc práce. Jsou také většinou velmi pohostinní, rádi vás pozvou na nocleh nebo alespoň na čaj a vodku a popovídají si o tom jaké to je žít na Ukrajině.

Kam se chystáte v nejbližší době?

Matouš Horáček: V říjnu pojedeme do Bosny a Hercegoviny, kde máme v plánu projít kaňon Rakitnice. Je to nejspíš jeden z nejdivočejších kaňonů v Evropě, je sice velice úzký, ale stěny má vysoké kolem tisíce metrů. Bereme s sebou single rafty, protože některé části kaňonu jsou široké jenom přibližně metr, ale řeka tam má třeba čtyři metry hloubku. Bude to náročné jak fyzicky, tak psychicky. Také nás čeká přejezd Zakarpatí, Slovenska a Česka na kolech. Celkem je to asi 1600 kilometrů a plánovaná doba této expedice je šestnáct dnů. Zatím to vypadá, že z PrvníPěší.cz pojedeme jen dva, takže pokud bude mít někdo z veřejnosti zájem, může se k nám přidat, třeba jenom na některé části expedice.

Když mluvíme o počtu, kolik členů vlastně PrvníPěší.cz v současnosti má?

Matouš Horáček: V tuhle chvíli máme devět členů a tři členy čestné. Máme čestného prezidenta, kterým je Petr Dallinger, dalším čestným členem je Jan Hutník, který s námi sice nikam nejezdí, ale často nám ochotně pomáhá s pořádáním našich akcí a do třetice je tu Eliška Horáčková, která u nás působí jako účetní. Samozřejmě jsme stále otevření novým členům. Uvítáme každého, koho baví turistika a cestování a kdo je tak trochu dobrodruh.

Na co se tedy mají noví členové PrvníPěší.cz připravit?

Matouš Horáček: Cestujeme autem, chodíme pěšky, v zimě na sněžnicích, jezdíme na kolech, běháme na běžkách. Noví členové se ale nemusejí bát, protože než je vezmeme na náročnější expedici, vyzkouší si s námi menší pěší nebo cyklistické akce v Česku. Líp se poznáme, oni si zjistí jestli to zvládnou a jestli je to bude bavit. Mezi každoroční akce patří březnový jednodenní pochod z Českých Budějovic do Plzně. Letos v dubnu jsme zas vyrazili na kolech z Tachova do Klatov přes Železnou Rudu.

Kromě cestování a zážitků, jaké jsou ještě výhody členství v PrvníPěší.cz?

Matouš Horáček: Za členský příspěvek 400 korun ročně, který jde na provozní náklady sdružení, dostane člen našeho sdružení nárok zapůjčit si zdarma vybavení pro pobyt venku z naší půjčovny – stany, spacáky, batohy, mapy. Proto nemusí nic z tohoto vybavení kupovat a vlastnit – zase se tak dostáváme k tomu, že cestování s PrvníPěší.cz není finančně náročné. Další výhodou pro členy sdružení je sleva na vyvolání velkých fotografií z cest, jelikož vlastníme profesionální fototiskárnu.

Teď už zbývá jen prozradit, jak se stát členem sdružení.

Matouš Horáček: Zájemce o členství se s námi může jednoduše spojit přes naši internetovou stránku www.prvnipesi.cz, kde najde email na sdružení a domluví si s námi setkání. Nemáme žádnou vlastní klubovnu nebo základnu, scházíme se jednoduše venku nebo v hospodě. Tam obvykle taky plánujeme naše další výpravy a akce.

Jaké jsou plány sdružení do budoucna, kromě těch cestovatelských? Na začátku rozhovoru jste mluvil o akcích pro veřejnost, můžeme se tedy brzy na nějaké těšit?

Matouš Horáček: Mluvili jsme o naší půjčovně outdoorového vybavení, která zatím funguje jen pro členy sdružení. Chceme však, aby i další lidé měli možnost vyzkoušet si pobyt v přírodě. Poněkud vyšší cena potřebného vybavení by je ale mohla odradit, a právě proto bychom rádi rozšířili naši půjčovnu tak, aby sloužila také pro veřejnost. Jedním z cílů sdružení je také bourání předsudků, které často o jiných zemích kolují. Proto pořádáme přednášky o našich cestách, spojené s promítáním fotografií. Nově konáme jako sdružení také akce hudební a společenské. Klukům z Embrio Clothing jsme pomáhali organizačně s pořádáním koncertu Prago Union, což jsou držitelé Anděla v kategorii hip-hop & r´n´b za rok 2010. Rád bych se také zmínil o hudebním festivalu Zvuky léta, který se bude konat letos v srpnu v rámci tachovských historických slavností.

Můžete nějak festival představit?

Matouš Horáček: Festival má název Zvuky léta a bude se konat v pátek 5. srpna. Budou tam tři hudební scény zaměřené na různé styly hudby, snažíme se, aby si každý návštěvník našel to svoje. Na hlavní scéně bude živá hudba, jazz, rock, ska, folk, druhá scéna bude patřit různým stylům taneční hudby. Třetí scéna je odpočinková, chillout s projekcí fotografií z našich cest a čajovnou, kde se návštěvníci budou moci odreagovat a dát i něco dobrého k snědku. Chystáme i několik doprovodných akcí, výstavu fotografií a zeď na graffitti, které si budou moci návštěvníci vyzkoušet. Chceme, aby to nebylo jen o hudbě, ale o pohodě a příjemném dni, který na festivalu návštěvník stráví. Z případného výtěžku této akce nakoupíme další vybavení do naší půjčovny a budeme ji tedy moci otevřít veřejnosti.

O chystaném festivalu budeme čtenáře detailněji informovat v některém z dalších vydání Deníku.

Více informací o občanském sdružení PrvníPěší.cz, kalendář akcí, fotografie z cest a zážitky členů v cestovních denících naleznou čtenáři na www stránkách www.prvnipesi.cz.

Více o hudebním festivalu Zvuky léta viz www.zvukyleta.cz.

Renata Wilflingová