REPORTÁŽ: Pomáhali jsme vyprošťovat zraněného

Kdo zastává názor, že na Tachovsku nemají policisté do čeho rýpnout, ošklivě se mýlí. My jsme se s těmi z dopravního oddělení vypravili do terénu při poměrně rozsáhlé dopravně bezpečnostní akci. „Když budou nehody, pojedeme i na ně,“ dodává tisková mluvčí Dagmar Jiroušková. Je pátek 13. …
Ačkoliv jsme se domluvili, že vyrazíme v devět hodin večer, šichta nám začíná už o hodinu a půl dříve. To když se dozvíme, že mezi Broumovem a Zadním Chodovem havaroval řidič Land Roveru. Cestou nám několikrát ztvrdnou kolena, protože silnice spíše připomínají povrch ledovce a lehká služební fabie po ní tančí jako Fred Astaire. Když na místo po nekonečných třiceti minutách přikloužeme, mírně se nám uleví. Není to nic vážného, odnesly to jen plechy. Řidič vyvázl nezraněn. Jeho „lendík“ si ale uvelebil na střeše. Uděláme fotku a po absolvování několika „efektních“ skluzů usedáme za volant. Ještě na nás zavolá jeden z hasičů, abychom do Tachova nejezdili přes Chodský Újezd a Březí, nestojí to tam prý, slušně řečeno, za nic. Poděkujeme za užitečnou informaci.

Škoda Fabia 4×4

V Zadním Chodově si ale řekneme, že jsme ošlehaní novináři, že nás okresky nemohou v zimě překvapit. Jak nám ale vzápětí ta pyšnost nafackuje… V otevřených úsecích mezi poli nerozeznáváme rozdíl mezi komunikací a loukou. Sněhové jazyky jsou poměrně vysoké a jen s obtížemi se prokousáváme dál. Začínáme věřit, že máme fabii s pohonem všech kol.

Z Tachova na okruh

Do Tachova přijedeme těsně. Na nic moc nečekáme a s policisty vyjíždíme do terénu. Domluvíme se, že pojedeme navštívit hlídky v Kladrubech, Stříbře a když zbude čas, tak i v Cebivi. „Celá akce je zaměřena zejména na řidiče, kteří před jízdou pili alkoholické nápoje, nebo užili nějakou omamnou látku,“ informuje nás mluvčí. Raději ještě navrhujeme, že bychom se mohli převážně držet dálnice, že bude určitě prohrnutá. Policisté nám vychází s šibalským úsměvem vstříc.

Akce kudla v botě

Nájezd na „dé – pětku“ u Boru je otřesný. Silně sněží, na komunikaci se rychle tvoří břečka. Viditelnost je jen na pár metrů. Mizérie, při které se nedá jet více než sedmdesátkou. Stoupání za exitem nijak neřešíme, držíme se v pravém pruhu, jsme rádi, že vůbec dýcháme. Na kufr se nám ale lepí jeden kamion za druhým. Pak nás několik z nich horečnatě předjede. Neodpustíme si mezinárodní rýpanec – byli to jen Rumuni a Slováci! „To jsem zvědavý, jestli někdo z nich dojede v pořádku,“ přemítá kolega. A skutečně, pár stovek metrů za čerpací stanicí ve směru na Plzeň už vidíme zapíchnutý kamion ve svahu. Celý kolos nyní tvarem připomíná jedničku. V kabině je zaklíněn řidič i jeho kolega. Policisté začínají zjišťovat okolnosti a volají záchranku a hasiče. Náraz byl silný, je proražená i nádrž. Všude je cítit zápach rozlévající se nafty.

My zatím anglicky komunikujeme s řidičem, má prý zapíchnutý nůž těsně vedle Achillovy šlachy (až později si domyslíme, že rumunští kamionáři převážejí nože v botách jako ochranný nástroj). Nemůže se hnout, říká nám, že se při každém pohybu zařezává čepel hlouběji. Radíme klid, bez pohybu a jen se stále snažíme komunikovat. Pokoušíme se nahnout do kabiny, k noze, jestli není přeříznutá nějaká žíla, zda – li rána moc nekrvácí. Uf, je to ale dobré, průřez je čistý, krev neteče. Rozhovory jsou klidné. Policie zatím obstarává vše potřebné. Za pár minut už ale slyšíme sirény – přijíždí borští dobrovolní hasiči. Kvapně vybíhají a od nás zjišťují míru zranění.

Vypovíme, co nám řidič plynulou angličtinou vysvětlil. Borští začnou řidiče vyprošťovat otevřeným oknem, rána ale neskutečně bolí, šofér nás prosí, abychom hasičům vysvětlili, že musí postupovat nanejvýše opatrně. Hasiči dělají co mohou. Drama ale pokračuje. Dojíždí jednotka z Tachova, to už ale máme Rumuna venku, na nosítkách, přikrytého dekami a speciální thermofólií. Třese se zimou, stále si povídáme, o jeho dětech, rodině i o tom, jaké je to žít v Sibiu, odkud pochází.

Sanita přijíždí i s lékařem. Přeložíme zdravotníkům důležité formality a ti pak Rumuna odváží na chirurgii do Stoda. Spolujezdec neutrpěl naštěstí žádné zranění.

Na místě už také operuje dálniční policie. Té vypovíme, co nám řidič řekl o způsobu jízdy. Prý jel v pravém pruhu nanejvýš šedesátkou…
Než vyjedeme, dostáváme zprávu o nehodě u Milíkova. Chceme se podívat i tam. Než se však ke karambolu dostaneme, je už událost vyřízena. Ve Stříbře se otáčíme. Hlídky, které chceme navštívit, už ale dávno odjely, nebo změnily stanoviště. Po dohodě s policisty se rozhodneme pro návrat do Tachova.

Klid v Plané i Tachově

Je po půlnoci a s tachovskými policisty z místního obvodního oddělení stojíme za křižovatkou u bývalé Rybeny. Za necelou hodinu zastaví asi tři auta. Šoféři mají vše v pořádku, nepolkli ani kapičku šnapsu a i jejich povinná výbava je kompletní. Jen řidiče bílé oktávky policisté přistihnou nepřipoutaného. S přestupkem nesouhlasí a policie tak případ přesouvá do správního řízení. Na místě jsme ještě získali jeden zdánlivě banální poznatek. Spousta motoristů jezdí se zasněženými světlomety. Ano, sníh se po pár set metrech jízdy sesype nebo odtaje, ale přesto je jízda s tímto „tuningovým“ doplňkem poměrně nebezpečná. „Není jen důležité vidět, ale i být viděn,“ připomíná Dagmar Jiroušková.
Tachov měníme za Planou. Hlídka stojí u místního hřbitova, v Revoluční ulici a informuje nás, že projelo jen mizivé množství aut. Všechna bez potíží.
Před druhou hodinu ranní se loučíme vymrzlí, s botami od nafty a kalhotami mokrými až pod kolena. Policistům ale končí robota až ráno.