Jenomže tuhle strategii zná i druhá strana barikády – policisté. My jsme na obhlídku chatových oblastí okolo Mže vyrazili s těmi plánskými. Doprovází nás i tisková mluvčí Dagmar Jiroušková. Všichni jsou oděni do typických policejních „čerňáků”. Jen já, civil, drkotám zuby v džínách. Mráz je příjemný asi tak jako vyplňování daňového přiznání…

Do Karolinky

Z Plané vyrážíme do Brodu nad Tichou a dále pak k nedalekému campu. Ještě před ním ale odbočíme doprava, za řeku. Je tam pár chatek, které nejsou z cesty příliš vidět. Ideální místečko pro chmatáka. Projdeme zahradami, bereme za kliky i za zabouchnuté okenice. Nikde nejsou žádné stopy po nějakém násilném vniknutí. Projdeme zpět a přes nepříliš dobře zajištěnou bránu campu procházíme i jej. Našemu zájmu neunikne jediná chatička. „Stává se, hlavně v sezóně, že zde turistům ukradnou třeba peněženku,” připomíná mluvčí Jiroušková.

Bývalý škodovácký camp máme prolezlý za pár minut. Vylezeme i do svahu a procedura se opakuje. Vše je perfektně zajištěné. Ovšem já se té zimy nezbavím. Od řeky pěkně táhne. Ale co, chůze mě zahřeje.

Zámečky jako perník

Podél řeky jdeme dále. Už je mi příjemněji. U prvního železničního viaduktu jsou další dvě dřevěné chatičky. I ty jsou vzorně zabezpečené. Všechny dveře i okenice jsou zamčené mohutnými petlicemi s pořádným zámkem. Leckde jsme totiž u zahradních branek našli zámečky spíše na ozdobu. Stačí za ně trošku zabrat a povolí jako perník.

To už ale přes nový mostík přecházíme do osady Ústí. Zděné chatky by mohly zloději slibovat ledacos. Při pohledu do oken se ale utvrzuji v názoru, že jeho snažení by bylo nejspíše marné. Chaty jsou přes zimu prázdné. Místní mají s vloupáním jistě zkušenosti a nedají tak lupiči šanci. Osadu procházíme křížem krážem. Každý policista jde jiným směrem. Sejdeme se u posledního stavení a vracíme se zpět k mostu.

Narušitel

Uprostřed ale všichni zbystříme. Policisty zaujme podivný zvuk vycházející zpoza jedné chaty. Velitel jen ukáže, co mají ostatní dělat. Policisté objekt obklíčí. Co kdyby byl v objektu nějaký zlodějíček nebo bezdomovec? Já čekám na cestě, v ruce držím mobil. Nepředpokládám ale, že bych jej použil. Za chvilku policisté hlásí, že nikde nikdo není. „Byl to nejspíše hejno ptáků, vyplašil jsem je za domem,” hlásí jeden z policistů.

Ubíráme se po panelce k Josefově Huti. Míjíme dvě spíše zarostlé chatky. Okna nejsou, chráněná bytelnými okenicemi. Do místnosti je tak krásně vidět. Kde nic, tu nic. Opět žádné stopy. Snad jen ty od lesní zvěře.

Pochodujeme dále, ke splavu. I u něj jsou chatičky. Žádné novinky. Stále se opakuje jeden a ten samý scénář. Podejme most, projdeme okolo křížku. Nejdeme ale nahoru, k Dolnímu Sedlišti, ale rázným krokem míříme k Josefově Huti. Těsně před ní ale uhýbáme na starou pavlovickou cestu. „Nahoře neznámý pachatel podřezal sloupy a ukradl drát. Podíváme se, jak to tam vypadá,” oznamuje velitel.

Do kopce

Je mi jasné, že mě čeká pořádný výšlap listím pokrytými serpentinami. Štreka je řádně vymletá, pod listím nás tak občas čekají jámy jako pasti na mamuta. Tváře se nám pěkně červenají. Policisté jdou ale rázným krokem, rozhlíží se po ještě neukradeném vedení. Čím blíže vrcholu jsme, tím více začíná mrznout a tím více se ponořujeme do bílé tmy. Zima jako na Sibiři. Jo, výšlap měl něco do sebe. Není mi konečně zima, ovšem flísový límec mé bundy zdobí námraza. Za pár okamžiků už čekáme na odvoz u státovky na Černošín. „Nemyslete si, že jsme v tom dneska sami. Naproti nám šla od soutoku další skupinka policistů, také z Plané,” uzavírá velitel.

Poznatky?

Lidé si svá zejména letní obydlí chrání buď velmi dobře anebo vůbec. „Leckteří mají i alarm. Stává se, že jim přijde hlášení na mobil a oni pak volají nás. Několikrát se stalo, že jsme zloděje nebo bezdomovce v místě našli,” popisuje zkušenosti velitel.

To je ta lepší stránka. Ovšem u jednoho objektu (z taktických důvodů nezveřejníme přesnou lokalitu) jsme našli měděné trubky a z oken bylo vidět přímo do baru. Jinde jsme třeba našli dřevník s klíčem v zámku.