Rozhovor s kapelníkem Dechového orchestru mladých

Co neměnného k Vánočnímu koncertu patří?

Například každoročně blahopřejeme a oceňujeme ty členy orchestru, kteří ukončili středo nebo vysokoškolské vzdělání a nadále zůstávají našimi členy.

To je hezká tradice. Ale já měla na mysli něco jiného. V předvánočním období 18. prosince slavíte narozeniny. Letos jsou šestapadesáté. Součástí koncertu proto bývá gratulace členů a také dostáváte dárek. Ten letošní byl opravdu originální.

To je pravda a já, přiznávám, si s tím letošním dárkem nevím rady. Se slovy, že je těžké pro mě něco vybrat, a že mi schází už jen šlechtický titul jsem dostal originální dar. Je jím jedna čtvereční stopa půdy v šlechtickém sídle v Glencairnu ve Skotsku. K této půdě náleží i titul lorda. Jde samozřejmě o recesi, nicméně k tomuto daru mi členové orchestru předali celou řadu dokumentů. Včetně toho, že titul je dědičný. Zatím jsem neměl čas všechno prostudovat.

Také v minulosti jste dostával velice zajímavé dárky od mladých muzikantů.

Vloni to byla mimo jiné sada trenýrek potištěných obrázky z pobytu orchestru v Japonsku. Předtím to byla dřevěná loutka kapelníka Kadlece s taktovkou v ruce. Každým rokem je to nějaká recese a vybrat mezi tím, co mě nejvíc překvapilo snad ani nelze.

Kdo z mladých muzikantů za tím stojí?

Určitě Jana Kvardová a Robert Dvořák. Vždycky se členům orchestru daří ututlat, co vymysleli. To překvapení , které zažívám při předávání dárku není tudíž hrané, ale opravdové.

Jak naložíte s tím letošním dárkem? Pojedete se, sire, na svoji půdu ve Skotsku podívat?

Jak s tím naložím, nevím, musím si všechno promyslet. Rozhodně se do Skotska vypravím, abych si svůj pozemek velikosti chodidla osobně obhlédl.

Letos se prý legálním členem DOM Tachov stala i vaše manželka a měla právě při Vánočním koncertu premiéru.

Ano, odešel nám hráč na perkuse, tak se toho ujala žena. Chodila s námi poctivě na zkoušky a v sobotu měla premiéru. Přiznala, že měla trému.

Po skončení koncertu všichni účinkující ještě poseděli, popovídali si a vy jste prý konečně splnil část slibu, který jste dal při pobytu DOM v Japonsku. O co šlo?

V Japonsku jsme hráli v roce 2008. Celý náš pobyt jsem zaznamenal na kameru, je toho čtrnáct a půl hodiny. Slíbil jsem, že zpracuji sestřih toho nejzajímavějšího. Jenže pořád je tolik práce, že se k tomu nemohu dostat. Podařilo se mi to alespoň částečně. Z prvních třech a půl dní jsem zpracoval dvacetiminutový sestřih, který jsem po koncertě muzikantům ukázal. Slibuji, že co nejdřív dokončím i zbývající záběry.

V tomto kalendářním roce jste oslavili 35. výročí Dechového orchestru mladých, hráli jste na Korčule. Spolu s nejlepšími dechovými orchestry, například s Moravankou, Mistříňankou jste hráli v Tesla aréně. Co vás čeká v roce nadcházejícím?

Když jsme byli na Korčule v Chorvatsku, přihlásili se k nám po koncertě členové tamního orchestru. Je to kapela podobná té naší, dokonce prý hrají i několik stejných skladeb jako my. Mají i taneční složku a vystupují s temperamentním šavlovým tancem Moreška. Jde v něm o boj na šavle o krásnou dívku. Domluvili jsme se na spolupráci. Byl bych rád, aby toto hudebně taneční uskupení přijelo na jaře do Tachova. Líbilo by se mi jejich vystoupení v jízdárně. Zatím je vše ve stádiu korespondence, věřím, že se to ale podaří. Po jedenácti letech se nám ozvali také muzikanti z Michelbachu, s nimiž jsme hráli na Expo 2000 v Hannoveru. Chtějí se setkat, tak uvidíme, na čem se spolu domluvíme.

Bavila jsem se před koncertem s vaší ženou. Prozradila, že přípravy na Vánoce mohou začít u Kadleců až po koncertě. Do té doby se prý všechno točí jen a jen okolo Vánočního koncertu.

To měla pravdu. Ale na Vánoce už se oba těšíme. Z Plzně přijede dcera s manželem a vnoučaty. Valentýnce jsou čtyři a půl roku, Vítkovi dva a půl. Druhá dcera bude bohužel přes vánoční svátky na turné s Plzeňskou filharmonií v Německu.

Redakce Deníku se přidává ke gratulantům a přeje Josefu Kadlecovi k narozeninám pevné zdraví, hodně sil a mnoho hudebních zážitků s tachovskou dechovkou.