Nejenom výlohy, ale i okenní římsy jsou ozdobeny vedle světýlek a svícnů i červenými patvary. Ano, myslím tím plyšové Santa Clause. Tu lezou do okna po žebříku, tu dokonce po laně jako zdatní gymnasté, jejich pupek ani pytel plný dárků jim v těchto úkonech nebrání.

Obrázek Santy Clause v saních táhnutých párem sobů je dokonce součástí stříbrské vánoční výzdoby a visí na tom nejmarkatnějším místě ve městě – v Benešově ulici. Kdo je vlastně Santa Claus? Ta otázka zní až směšně. Každý přeci zná dědu s bílým plnovousem v červeném obleku s bílým lemováním a tradiční čepicí, který nosí dárky dětem ve Spojených státech. V noci z 24. na 25. prosince v saních tažených sobím spřežením objíždí zemi, spouští se komínem a v punčochách zavěšených nad krbem nechává dětem pozornost.

Bydlí na severním pólu s paní Clausovou a skřítky pomocníky, kteří v Santově dílně vyrábějí po celý rok dětem vánoční dárky. Tyto reálie, jež jsme za 18 let vydatně načerpali z amerických filmů, však stále neobjasňují skutečnost, kde se Santa vzal. Jméno Santa Claus vzniklo špatnou výslovností nizozemského pojmenování pro Svatého Mikuláše. Ze slova Sint Nicolaas vznikl Sinterclaas a později Santa Claus. To, že v anglosaských zemích nosí dárky až na Boží hod a ne v předvečer svého svátku, jak je tomu u nás, je historicky podmíněno.

Nekatolická větev křesťanství, především protestanti, totiž během náboženské reformace v 16. a 17. století hledala náhradu za katolického Ježíška – a našla ji ve Svatém Mikuláši. Současná podoba Santy Clause, tak jak jsem ji výše popsal, je navíc produktem komerce. V roce 1931 dnešní tvář Santy Clause vytvořil švédský grafik Haddon Sundblom na míru nápoji Coca-Cola. Proto je Santovo oblečení ve stejných barvách, jako logo populární limonády.

Nejenže tedy Santa není českou tradicí, ale jeho podoba ke všemu je, jakkoliv vypadá roztomile, reklamou. Santova expanze (kouká na nás snad v každém nákupním středisku) je přijímána s odporem, existuje dokonce i spolek Anti-santa upozorňující na vzrůstající počet fousáčů v předvánočním čase. Oproti našemu Ježíškovi má ale Santa jednu ohromnou výhodu. Není abstraktní. Organizace Agency Je5 v loňském roce proto vyhlásila soutěž a děti si vlastní podobu Ježíška nakreslily – oblékly jej ale opět do červenobílé.

V prosinci 1952 Antonín Zápotocký pronesl předvánoční projev k dětem. Snažil se jim namluvit, že Ježíšek zestárl, narostl mu plnovous a změnil se v Dědu Mráze. Ruský symbol Vánoc nám tehdy režim vnucoval neúspěšně. Nyní jeho anglosaské obdobě, která se k „ladovským“ Vánocům vůbec nehodí, otevíráme sami dveře dokořán. Jen v naší ulici ve Stříbře visí Santové čtyři. Jako kdybychom si museli vánoční symboly vypůjčovat…