VYBRAT REGION
Zavřít mapu

SERIÁL: Tachovsko, středa dopoledne: romantika

Tachovsko – (DÍL 3.) Je středa dopoledne. Začíná pršet. Plány na třetí etapu mojí pěší pouti okolo Tachovska začínají pokulhávat.

23.6.2011
SDÍLEJ:

ŽIVOT V KOHOUTOVĚ. V osadě Kohoutov stávalo kdysi osmnáct až devatenáct usedlostí. Dnes je jich sotva polovina. V jedné z nich přebývá Gerda Nováková. Foto: DENÍK/Jiří Kohout

V předpovědi přece říkali, že bouřky a vydatné deště mají přijít odpoledne. Tak to risknu. Ze služebního vozidla vystupuji na rozcestí nad Michalovými Horami a říkám, že kolem poledne budu v Dolních Polžicích. Na cestu směrem Hostíčkov se vydávám v 8.25 hodin za vydatného deště. Třetí etapa seriálu začíná.

V letním seriálu Tachovského deníku Pěšky okolo Tachovska chceme sledovat aktuální dění na okrajích tachovského okresu, zachytit, zažít a popsat co se děje v momentech, kdy autor článku daným úsekem prochází.

Romantický Hostíčkov

Z rozcestí do Hostíčkova to jsou tři kilometry. Cesta obchází vrch Na Rozcestí a překonává údolí Hutního potoka. Celou dobu leje a hřímá. Déšť mi nevadí, pod bundu voda neproniká, do bot také ne, dokonce mám pocit, že se jde líp než v parnu a slunečním žáru minulý týden.

Ve stoupání před Hostíčkovem vidím na pastvině stádo krav, choulících se k sobě. Některé z nich se zvědavě otáčejí a pózují, když zahlédnou, že je fotím. Jedno z odrostlejších telat se spokojeně pase v příkopu u silnice. Když mě vidí, podlézá drát, který má zabránit, aby skot utíkal z pastviny a připojuje se ke stádu.

Přicházím do Hostíčkova a mířím rovnou do zemědělského podniku, abych řekl hospodářům, že se jim toulá tele po příkopech. „Oni nám asi utíkají za lepším,“ usmívá se muž v kanceláři a naznačuje, že o občasném výletu svých čtyřnohých svěřenců ví.

Dáme se krátce do řeči, vysvětluji, proč jsem na cestě. „A nechcete se posadit a počkat, až přestane pršet?“ nabízí mi útočiště. S díky odmítám, musím totiž dál, abych vše stihl podle plánu.

Venku naštěstí pršet přestává. Hostíčkov působí velmi romanticky. Domky rozeseté po stráni kolem silnice a malé návsi, rybníček s upravenými břehy… Po pravé straně silnice mě zaujme dům s názvem Vila Naruby. Zajímalo by mne, proč zrovna takový název, ale nikdo zřejmě není doma. A na návsi kromě pomníku obětem válek upoutá jednoznačně malinkatá roubenka s teráskou a nápisem Hospoda Bezbab. Škoda, že je zavřeno.

Přes Hanov a Hadovku

Nad Hostíčkovem déšť ustává definitivně a já sleduji, jak se z okolních lesů paří. Pokračuji k Hanovu. U turistického přístřešku zhruba v půli cesty k Hanovu si svlékám bundu a nechávám ji vykapat. Svačím. A kroutím hlavou nad nepořádkem, který okolo přístřešku panuje. Haldy odpadků. Tohle by turisté neudělali, to sem musel někdo zavézt, komu se nechtělo dávat odpad do kontejnerů.

Sluníčko už na obloze převzalo nadvládu, jde se příjemně, přicházím do Hanova. Až na dvě tatrovky, které cosi vezou, je ve vsi klid a liduprázdno. Rušno je až na samotném konci, kde se provádějí terénní úpravy kolem novostavby rodinného domu.

Odbočuji na Zhořec, vcházím na území přírodního parku Hadovka. Cesta stoupá, všude kolem tichý majestát lesů. Čistý vzduch, zpívající ptáci, vůně jehliči, klid. Romantika.

Před několika lety se uvažovalo o tom, že se u Zhořce obnoví lom. Tenkrát proti tomu obyvatelé protestovali. Chci se zeptat, jestli jednání někam pokročila, jestli už mají ve Zhořci klid. Muže rozebírajícího na jednom ze stavení komín rušit nechci, starší muž o pár stavení dále ale mojí otázce nerozumí. Pokračuji tedy dál.

Fitko pro krávy

Silnice ze Zhořce na Pačín nabízí zajímavý výhled na Lestkov. V Pačíně mne zaujme zemědělský areál a hlavně zajímavé malby.

Na přední stěnu kdosi namaloval krávy cvičící s činkami. V zemědělském stereotypu vtipné a poutavé využití jinak všední a nevýrazné plochy.

V Pačíně si dávám krátkou pauzu na zbytek chleba a prohlížím si křížek. „Errichtet zur Ehre Gottes von Anton und Elisabeth Roch aus Patzin“ stojí zde napsáno. Letopočet 1872. Kolem křížku je posekaná tráva a přes stáří je tato památka udržovaná a v dobrém stavu. Některé mladší křížky a boží muka vypadají daleko hůře.

Kohout v Kohoutově

Horní Polžice, do kterých přicházím z Pačína, by byly mnohem hezčí osadou, kdyby vlevo od silnice nestál zanedbaný domek, vybydlený, vyrabovaný. Snad někdy najde nového majitele, který si jej zvelebí. A třeba něco udělá se starou trafikou, která se vedle něj vyskytla bůh ví jak. Každopádně působí v této osadě skoro exoticky.

V Polžicích odbočuji na Kohoutov. Jmenuji se Kohout, a proto se nemůžu do Kohoutova nepodívat. Je to kousek, vlevo od cesty vidím bramborovou plantáž, napravo na začátku osady mezi dvěma stromy pozůstatek křížku – jaký rozdíl v porovnání s křížkem v Pačíně.

Obcházím si Kohoutov celý. Není to těžké, vždyť tu stojí pár domků kolem návsi, na které je malý rybníček se vzrostlou vrbou. Ale je tu hezky. Domy, které okolo stojí, napovídají, že Kohoutov měl kdysi určitě mnohem větší význam, než dnes.

Od zápraží usedlosti na kraji vísky štěká pes. Volám dovnitř, přichází starší muž. Ptám se, kolik tady bývalo lidí a domů. „Počkejte, spočítáme to,“ zamyslí se a po chvilce říká: „Bývalo tu takových osmnáct, devatenáct usedlostí.“ Dnes je jich sotva polovina.

Kurt Novák, jak se mi muž představil, sem přišel s rodinou po válce z polsko – německo – českého pomezí. Teď tady hospodaří. „Ani bych tomu ale neříkal hospodaření, spíš se snažím udržovat hospodářství po rodičích,“ říká s tím, že se tady nezdržuje trvale, ale dojíždí. Skoro denně.

„On už tady trvale není přihlášen asi nikdo. Lidé sem jezdí hlavně o víkendech, na chalupy, to je tady docela živo. Ale jinak tady přes týden skoro nikdo není,“ krčí rameny Kurt Novák.

Když říkám, že bych si jej vyfotil do novin, odmítá. „Na to já nejsem. To ani z rodiny, když mě někdo chce foti, tak se mi nechce. Ale tady sestru vyfoťte, ta si na to potrpí,“ ustupuje stranou, a tak fotím na zápraží usedlosti v Kohoutově Gerdu Novákovou.

Vracím se z Kohoutova zpět do horních Polžic a pokračuji do Dolních Polžic. Blíží se poledne a začínám mít hlad. Na křižovatce se silnicí do Bezdružic skupina lidí pilně seká veřejná prostranství. Od Čelivi přichází parta školáků na výletě a já pokračuji k resaturaci. Kolega právě přijížíd, měli jsme to načasované dokonale. Dávám si pivo a špagety. Z terasy restaurace je kouzelný výhled na Krasíkov.

Třetí etapa putování Tachovskem končí a při čtvrté se budu pohybovat v okolí Bezdružic a Konstantinových Láz­ní.

Autor: Jiří Kohout

23.6.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Černošín - Jaroslav Kobza většinu života zasvětil službou u dobrovolných hasičů. I díky tomu se může pochlubit hned několika zajímavými medailemi, jako například řádem svatého Floriána. Foto: Martina Sihelská
8

Jaroslav Kobza: Řád svatého Floriána i další ceny, to jsou krásné pocty

Vítězná sestava klubu Florbal Tachov modří.

Elévové vyhráli turnaj v Plzni

U rybníka v Čečkovicích se bude opravovat hráz

Čečkovice – Jeden z rybníků v Čečkovicích se brzy dočká proměny. Zástupci města Bor totiž mají v plánu místo, které těsně sousedí se silnicí, odbahnit a zlepšit i jeho stabilitu.

Víkendová fotbalová nabídka

Tachovsko - Kam o víkendu za fotbalem.

AUTOMIX.CZ

Až budete prodávat auto: 10 rad, jak snadno a rychle zvýšit jeho cenu

Chystáte se prodat svoje auto? Potom se jistě snažíte dostat za svůj vůz co možná nejvyšší finanční sumu. Samozřejmě, že o ceně auta rozhoduje zejména model, jeho rok výroby, počet najetých kilometrů a především technický stav, ovšem jsou tu i detaily, které mohou cenu vozu zvýšit.

Bezdružické náměstí ocenila porota

Bezdružice – Náměstí Kryštofa Haranta v Bezdružicích získalo Zvláštní uznání odborné poroty v putovní výstavě Má vlast cestami proměn 2016.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies