O skalách na Šelmberku nedaleko Ostrůvku jsem psal někdy loni v létě, mimochodem mezitím zde byla vyhlášena přírodní památka (o tom příště).

Tentokráte se za rozvadovským masívem vypravíme do lesů mezi Starou Knížecí Hutí a Hraničním potokem. Jeho prameniště je možno hledat pod Sklářským vrchem, v rašeliništi Farské bažiny, proto ta hnědá voda. Dno údolí mezi vrchy Mýtným, Mysliveckým a Flusárenským na straně jedné a Chloumkem a Liščím na straně druhé, je poseto stovkami žulových balvanů, potok se mezi nimi úžasně klikatí, některé přeskakuje v drobných peřejkách. V podzimní čas, který si do mechů na balvanech ještě tu a tam odloží barevné listí, se zde dají pořídit úžasné obrázky s cejchem divočiny.

Pojďme do kopců – žulové balvany a skalky najdete ve stráních i na plošinách vrchů Flusárenského, Popelového i Štádlerova. Vršky balvanů s oblibou vyhledává smrková drobotina, menší balvany občas uzurpují kořeny stromů. Detaily a zase detaily, tolik podobné, ovšem nikdy ne stejné. Pro mne nejkrásnějším místem jsou končiny nedaleko zaniklé Kollerovy Huti s bizarním skalním městem a pověstmi opředenou vyhlídkou Muschelhütte. Působivě o lokalitě píší například Jiří Hlávka (časopis Český les 4/2008) nebo Zdeněk Procházků, jež cituje i pověst o loupežníku Muschlovi (Příběhy vepsané do kamene, díl I., vydání 2008).

Kousek od potoka, na dohled od prvních balvanů skalního města na Kollerce, nacházím pěkný smrk s 3,5 metrovým obvodem kmene. Nějak jsem ho právě tady čekal. Stejně jako smíšený buko – smrkový les, který prorůstá mezi vším tím žulovým nadělením. A že je to nadílka bohatá. Popocházím s fotoaparátem na stativu a vybírám záběry. Pomalu se šeří, nikde nikdo, jsem sám v říjnovém podvečeru uprostřed lesa a skal. Nenaplňuje mne to však úzkostí, mám spíše radost z toho, že jsem sám sebe přemluvil a nezůstal v sychravém počasí v teple domova. Tohle místo za to stojí.

Miroslav Trégler