Mezi řidiči poznáváme i veteránisty z Tachovska. Prý na akci, kterou pořádá přimdský Auto moto veteran club Český les, vyráží každý rok. Deník má možnost se projížďky po tuzemském i německém příhraničí také zúčastnit.

Zahřívací kolečko

Před polednem stojíme na startu, občas spadne dešťová kapka a po okolních kopcích se válí husté mraky. Počasí je skutečně na draka. V obci ale panuje čilý ruch, příznivci starých vozů debatují s majiteli vozů, prohlížejí si jednotlivé vychytávky a uznale pokyvují hlavami.

V půl dvanácté už automobily vyráží, pěkně jeden po druhém. Některým se z výfuků line modravý dým. Asi pomsta „zeleným", říkáme si. Kolonu uzavírá několik vozů druhoválečné US Army.

Za hranice

Teploměr ukazuje sotva jedenáct stupňů Celsia a my jsme na cestě k západní hranici. Těsně před přechodem Schwarzach odbočujeme doleva a začínáme kopírovat hranici. Pomalu se stáčíme zpět do vnitrozemí, projíždíme vesničkou Závist a míříme zpět do Rybníku. Pak už se naše cesta ubírá na sever, opět podél hranice do Smolova a odtud do Železné, na „čáru". Jsme na chvostu první skupiny vozů, v popředí vidíme Triumphy Spitfire, Mercedesku a také šedomodrého Rolls – Royce Silver Cloud z padesátých let. Do táhlého kopce valí i některé Jawy. Ano, jsou to historické stroje, ale jsou ve stoprocentním stavu a táhnou jako za mlada. To už ale uhýbáme na menší silničky, jsme v okolí Eslarnu, míjíme Kreuth, Lindau, těsně před Schönsee se uhýbáme zpět k hranicím. Silnice jsou v perfektním stavu, i v lesních úsecích se cítíme bezpečně, nikde žádné výmoly velikosti pasti na mamuta, které v Česku leckdy překvapí i našince. Kolona se nikam příliš nežene, udržujeme sedmdesátku, po lesích jedeme i krokem. Naše pašerácká výprava do Německa ale netrvá dlouho, v podstatě jen pár desítek minut.

Financové kontra pašíři

Držíme se směrovníků na Friedrichschäng, místo, kde opět překročíme hranici. Náš přechod ale nebude lehký. U závory lustruje každý automobil skupina německých financů. Samozřejmě, jde jen o recesi! Všichni se musí podrobit kratičkému rozhovoru. „Was tragen Sie mit?" ptají se i nás, novinářů, na to, co převážíme. „Nichts zu verzollen," odpovídáme bystře. To je totiž to jediné, co nás v tu chvíli napadá. „Wir sind auf Deckung arbeiten," doplňujeme něco o reportáži a z čela otíráme pot. „No ja. Journalisten. Kein problem. Sie können gehen," vypouští nás financ vstříc hraničním patníkům. I ostatní řidiči jsou takzvaně „In Ordnung".

Zpevněná lesní cesta nás navádí do již zaniklé obce Pleš. Cíl ale nebude tak snadný… Už z dálky vidíme červenobílou závoru. „Šťára, hoši z páté bé," vyhrkneme, když vidíme dva příslušníky VB v hnědých, kožených kombinézách, kterak stojí s pistolemi u závory, opírajíc se o své nablýskané žlutobílé Jawy. No, co se dá dělat, střihneme si druhou kontrolu, tentokrát silniční. „Pil jste před jízdou?" ptá se příslušník. „Ne," usmíváme se ledabyle. Policista – recesista pokývne a v klidu zvedá „šraňky".

_______________________________________________________

Jak se jelo a co jelo?

Na cestou dlouhou zhruba čtyřicet kilometrů vyrazilo asi čtyřicet automobilů a třicet motocyklů. „Nepřijeli ale mariánskolázeňští" povzdechl si pořadatel Antonín Hofmeister. „Nejstarší bylo vozidlo Tatra 54 Josefa Halamy z roku devatenáct set třicet jedna, nejstarší motocykl byl pak Michala Poljanskyho. Jde o Zündap 200 z roku devatenáct set třicet sedm," doplnil jedinečnosti. Po pašeráckých stezkách v sobotu jezdily například Jawy 250 a 500, mopedy S 11 a S 12, Mercedesy Pagoda, 170 a 280 SE, Ford Mutt, Matra Murena, Cadillac Eldorado, Fiaty 124, 125 a 850, Jaguar E-Type, Praga Piccolo, Tatra 54, Rolls – Royce Silver Cloud, Triumphy Spitfire MK4 a MK3 (s ojedinělým dvoulitrovým šestiválcem), MGB (tzv. Gumák a coupé), Škody 100, Felicia a Octavia combi, Ford Cortina a armádní Jeep, Dodge a Chevrolet.

________________________________________________________