„Až skončím základku, chtěl bych studovat na vojenské škole,“ To je přání nejen třináctiletého Davida Kolesnáče z Tachova, ale i jeho mnoha vrstevníků. Řada z nich ale naráží na nepochopení ze strany rodičů. Sen školáků, aby rozšířili řady příslušníků armády, se tak rozplývá. Dospělí se totiž bojí o bezpečnost svých potomků. „Aby šel kluk do armády? To nikdy nedovolím,“ stojí si za svým Marian Kolesnáč.

Podle jeho názoru není současná služba v armádě nic jednoduchého. „Dneska jsou vojáci posíláni na různé zahraniční mise. A nikdy není jisté, že se z nich kluci musí vrátit živí a zdraví,“ dodal Davidův otec tvrdošíjně. Stejný názor má i Jarmila Dvořáková ze Stříbra. „S myšlenkou, že by chtěl studovat na vojáka,, už za mnou syn přišel. Myslela jsem si, že se mi to snad jenom zdá a že je to jenom jeho chvilkový rozmar. Ale on mne s tím otravuje pořád. Na vojenskou školu se dostane jedině přes moji mrtvolu,“ uvedla rezolutně maminka čtrnáctiletého Romana.

„O mojí budoucnosti si budu rozhodovat sám. Chápu, že má mamka strach, ale v bezpečí teplé kanceláře se mi rozhodně sedět nechce. Mám rád dobrodružství a toho je u armády spousta,“ poukazuje Roman Dvořák. Otec synově vstupu do armády bránit nebude. „Kluka v jeho přání podporuju. Kde jinde by se naučil disciplíně, která mu tolik chybí,“ uvedl s úsměvem Roman Dvořák senior. „Práce v armádě s sebou nese rizika jako jakákoli jiná. I v ní jde o svědomitost a disciplínu. Pokud člověk dodržuje stanovená pravidla, nemusí se ničeho obávat,“ sdělil nám Jan Šíbra, profesionální voják.

Glosu autora čtěte zde>>>