Vítání nových občánků. Tento slavnostní akt má na tachovském zámku dlouholetou tradici která sahá až k padesátým létům minulého století. A nic na tom nezměnila ani přelomová devadesátá léta, kdy se na mnoha místech České republiky od oficiálního vítání nových občánků masivně upouštělo a někteří čerství rodiče v něm viděli přežitek z minulého režimu.

Každý rok se tak v obřadní síni tachovského zámku sejde zhruba devadesátka miminek, které zástupci města slavnostně přivítají. „Pro maminky, tatínky ale i všechny příbuzné je to hezká tradice. Nikdy jsme neuvažovali, že bychom se jí v Tachově vzdali. Naopak v posledních letech pozorujeme nárůst přítomných hostů. Často chodí i babičky a dědečkové a další příbuzní. Výjimkou nejsou ani zástupci firem u kterých jsou rodiče novorozeňat zaměstnáni," řekla Tachovskému deníku pracovnice Odboru vnitřních věcí na Městském úřadu v Tachově Marie Kantnerová.

Slavnostní atmosféru si pozvané maminky a tatínkové miminek na tachovském zámku mohou vychutnat i díky pečlivě připravenému programu. Už tradičně se jich u vchodu do obřadní síně ujímají děvčata, ze spolku Vítalek, které vede dlouholetá učitelka na Základní škole Marie Klečatská. „Vítalky jsou moje srdeční záležitost. Občánky v Tachově vítáme už dvaadvacet let a stále nás to těší. S děvčaty připravujeme pásmo staročeských básní, které přítomným zarecitují. Těší mě když vidím žáky, které jsem učila, jak už přicházejí se svými ratolestmi na vítání," uvedla Marie Klečatská.

Na slavnostním vítání občánků je ale ještě jedna důležitá osoba, bez které by obřad nebyl takový jaký je. Zdravotní sestřička Ludmila Roxerová, která se v bílém stejnokroji slavnostního vítání pokaždé účastní. Maminkám pomáhá miminko podržet ve chvíli, kdy se jdou podepsat do Pamětní knihy a poté ho vloží do připravené dřevěné kolíbky, u které probíhá hlavní část obřadu a to je focení miminek. Nejedna čerstvá maminka jí také vděčí za klidně strávený sváteční den. Pokud se miminko rozpláče a není k utišení Ludmila Roxerová jej dokáže během chvilky uklidnit.

„Nové občánky na tachovském zámku vítám už od roku 1976, letos to je tedy už čtyřicet let. Nejdřív jsme se tady střídala s bývalou kolegyní, a postupem času jsem zůstala já," řekla Tachovskému deníku Ludmila Roxerová a skromně se nám svěřila ještě s tím, že láska k dětem jí provází prakticky celý život. Pracovala totiž nejdřív jako zdravotní sestra v tachovských jeslích a posléze jejich vedoucí. A nějaký čas také strávila zaměstnaná i na Městském úřadu v Tachově, kde byly opět její agendou děti.

Letošní poslední vítání občánků se na tachovském zámku uskutečnilo minulý čtvrtek. „Přivítali jsme mimořádný počet miminek, kterých se nám tady sešlo jednadvacet. Z toho deset holčiček a jedenáct chlapečků. Jména zůstávají oblíbená především tradiční česká, nebo dokonce staročeská. U holčiček se často dává jméno Anežka nebo Veronika, u chlapečků vede Honzík a David. Z méně obvyklých jmen jsou to pak u holčiček Laura a Šarlota," uzavřela Marie Kantnerová.

Jaroslava Hohlová