VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tachovsko, čtvrtek odpoledne: železná opona

Tachovsko – (DÍL 10.) Desátou etapu svého putování po směru hodinových ručiček podél hranic tachovského okresu začínám v místě, kde jsem minulou středu skončil. V Nové Vsi.

12.8.2011
SDÍLEJ:

MUZEEM ŽELEZNÉ opony v Rozvadově provází návštěvníky Michaela Balková. Foto: DENÍK/Jiří Kohout

Je čtvrtek, pětačtyřicet minut po poledni a opět mi přeje počasí. Je střídavě slunečno a oblačno, pro pěší túru žádné velké horko, tak akorát. Jestli to půjde tak, jak jsem si naplánoval, kolem páté bych měl dorazit do Rozvadova. Ale to předbíhám.

Do Diany

Na lavičce v centru Nové Vsi si ještě upravuji boty a ponožky a pak vycházím. Chci se podívat k ruinám novoveského kostela. Stoupám proto vzhůru kolem domku, kde na zahradě skotačí německy mluvící děti. Přicházím ke křížku nad Novou Vsí, vše kolem, včetně lavičky je zarostlé, areál bývalého kostela oplocený. Otáčím se tedy. Jdu kolem ohrady s koníkem. Jak mne vidí, poklusává ke mně. Jdu si ho tedy pohladit a koník z toho má evidentně radost. Zřejmě je na přízeň kolemjdoucích zvyklý.

Pokračuji z Nové Vsi na jihozápad, kochám se kopcovitou krajinou. Skoro po třech kilometrech odbočuji doprava na značenou cyklotrasu číslo 2235. Směrem na Dianu. Na pastvinách kolem bučí stáda krav, procházím březovým hájem a pokračuji dál do lesa. Na úzké cestě uhýbám traktoru s řezačkou na trávu. Pohodlná cesta se vine čistým, pěkným lesem. Žádné prudké stoupání, žádné krkolomné klesání.

Po několika desítkách minut se přede mnou rozevírá scenérie kolem Diany. Mé kroky míří samozřejmě k zámečku. Zajímavá stavba, která by si zasloužila, aby svítila do krajiny novou fasádou a kypěla životem. Ale snad se tak stane, podle nových kovových vzdušných dvěří u vstupů je vidět, že se interiéry opravují, případně chystají na opravu. Ale určitě to bude běh na dlouhou trať. Míjí mne malý zahradní traktůrek s přívěsem a dvěma pracovníky a já pokračuji osadou Diana k Rybničné. Je tu živo, kolem domků jsou slyšet sekačky a motorové kosy, na skládce řezaného dřeva nakládají připravené špalky do tatrovky.

Pokračuji po trase Kolowratovy naučné stezky po silničce. Vpravo je pás zarůstající zelení, tudy před více než dvaceti lety vedla signálka, tedy dráty tzv. Železné opony.

Po pár minutách přicházím k opuštěné dianské rotě pohraniční stráže, v lokalitě Rybničná. Objekty – podle typu a stylu postavené možná na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let – ještě stojí, ale už je pohlcuje všudypřítomná náletová zeleň. Stavení vedle silnice je vyrabované a začíná se z něj dělat smetiště.

O kousek dál, u turistického rozcestníku, si čtu informace o rotě a systému ostrahy hranice v dobách studené války. Na lavici turistického posezení odpočívám, chroupám oplatku v čokoládě, popíjím vodu se šťávou a přemýšlím o absurditě studené války, železné opony a pohraniční stráže.

Krajem Kolowratovým

Z Rybničné vede po jedné komunikaci k Rozvadovu několik značených turistických tras – Kolowratova naučná stezka, červená turistická značka, cykloturistic­ká trasa.

Cestou je několik informačních tabulí. Překvapí například, že tudy před zhruba sto lety vedla železnice. Uprostřed lesů. Z tabule se dočtete, že se jednalo o Kolowratovu lesní železnici, která měla sloužit k dopravě dřeva. Nikdy však nebyla zcela dokončena a používala se jen část. Projekt zanikl se zánikem Rakouska–Uherska. Dodnes jsou však v lese stopy po železnici patrné. O kousek dál nás naučná stezka upozorní na lokalitu zvanou Jezírka u Rozvadova, jinde zase upozorní na těžbu železné rudy.

Trochu znejistím na jednom rozcestí. Podle mapy červená značka a cykloturistická trasa odbočují doprava, naučná stezka pokračuje rovně. V přímém směru však nevidím dlouho žádnou značku. Až po chvíli se ujišťuji, že pokračuji správně.

V lese, kousek od cesty, vidím muže s košíkem. Houbař. První člověk od Diany. „Rostou?“ ptám se. „Ale vůbec, je to moc suchý,“ říká zklamaně muž a pokračuje s tváří upřenou k zemi.

O kousek dál mne předjíždí houbařská rodinka na dvou mopedech. Košíky také poloprázdné. Stále zřetelněji je slyšet provoz na dálnici D5, blížím se k dálničnímu hraničnímu přechodu.

Muzeum na čáře

Kolem opuštěné rozvadovské roty bývalé pohraniční stráže přecházím mostek nad dálnicí. Pozoruji klidný provoz, v jednu chvíli je na dlouhých dvanáct vteřin dálnice úplně prázdná.

Na cestě ke staré rozvadovské silnici poněkud neladí značky. Podle mapy má po tomto úseku vést pouze značená cyklotrasa, ale já tu vidím i červené turistické značky. Ty přitom mají vést po úplně jiné cestě. Ale to nevadí, jdu správně.

Přicházím na silnici ke starému hraničnímu přechodu. Je tu teď čerpací stanice, minitržnice, větší obchod. Po silnici se volně pohybují dvě slepice doprovázené jedním kohoutem. Za čerpací stanicí a stánkem s občerstvením panuje čilý stavební ruch. Vyrůstá zde nová restaurace, pracovníci dláždí parkoviště.

Směřuji ke státní hranici, abych navštívil nedávno otevřené Muzeum železné opony. To se nachází pár metrů před hraničním můstkem.

„Lidí sem chodí hodně, téma železné opony opravdu láká. Muzeum navštěvují Češi i cizinci,“ říká mi u pokladny průvodkyně Michaela Balková.

Vidí můj foťák na krku a říká, že focení si musím zaplatit. Argumentuji tím, že jsem novinář. Žádá mne o vizitku s omluvným vysvětlením: „To byste se asi divil, kolik lidí se tady představuje jako novináři. Přijdou, mají malý digitální foťáček a říkají, že chtějí jít dovnitř a fotit zadarmo, protože jsou novináři. Když po nich ale chci vizitku, většinou se neprokáží.“

Expozice Muzea železné opony na starém hraničním přechodu v Rozvadově je moderní, přes relativně malé prostory obsáhlá, a působivá. Návštěvník tady nenajde pouze odkazy a památky na železnou oponu, která izolovala tehdejší Československo od demokratického světa. Najdeme zde i odkazy na studenou válku, na události, které vytvoření železné opony předcházely. Jsou tu příklady dalších opon – berlínské zdi (asi málokdo tušil, že východní Němci rozdělili tenkrát nejen metropoli, ale postavili zeď uprostřed malé vesničky s dvěma sty obyvateli), současných rozdělení světa (Palestina, Irák–Írán atd.).

A samozřejmě nechybí památky na železnou oponu na Tachovsku – tak tu najdeme třeba fotku Karla Gotta, kterou muzeu věnoval jiný Karl (německý celník, který se se Zlatým slavíkem nechal v Rozvadově vyfotit). Najdeme tady fotografii kabrioletu, kterému východní Němci odřízli sklo a podjeli rozvadovskou závoru. To vedlo ke snížení závor. A osloví nás řada dalších památek – fotografií, dokumentů i trojrozměrných předmětů. Třeba originálního telefonu, kterým Gustav Husák řešil problémy Československa s Moskvou.

A je tu i meditační místnost s replikou pracovního stolu Edvarda Beneše. K tomu všemu autentický výklad průvodkyně, kterou jsem nakonec přemluvil, aby se nechala před exponáty kvůli této reportáži vyfotografovat.

Plný dojmů z muzea se vracím po široké rozvadovské silnici k Rozvadovu. A na kraji obce už mi jede naproti služební auto. Příští etapa bude směřovat z Rozvadova po značených turistických trasách podél hranic s Bavorskem.

Statistika desáté etapy:
Trasa: Nová Ves – Diana – Rybničná – starý hraniční přechod – Rozvadov
Kilometry: 16,8
Průměrná rychlost: 5,6 km/h
Čistý čas chůze: 3:00:00 hodin
Kalorická spotřeba: 0,75 litru vody ochucené šťávou, 0,33 koly, 1 oplatka v čokoládě

Autor: Jiří Kohout

12.8.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete.
AUTOMIX.CZ
54

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Nejdelší vlasy
5

Kraj rekordní a kuriózní

O víkendu startuje okresní přebor

Tachovsko – Předehrávaným třináctým kolem soutěže odstartuje tento víkend okresní přebor druhé třídy. O první podzimní body bude bojovat čtrnáct týmů, včetně čtyř nováčků.

AKTUALIZOVÁNO

FOTO, VIDEO: Ulicemi Tachova tekla nafta, skvrna se táhla devět set metrů

Tachov – Skvrnu vyteklé nafty v délce několika stovek metrů museli ve středu dopoledne likvidovat hasiči ve spolupráci s silničáři v centru Tachova.

Zemřel Robert Gilbert, velitel jednotky, která osvobodila Domažlice

Domažlice – V pátek 11. srpna zemřel ve věku 102 let Robert Irvine Gilbert. Americký veterán, který se v roce 1945 aktivně podílel na osvobození Domažlic. Robertu Gilbertovi byl v loňském roce jmenován čestným občanem Domažlic.

FOTO: Černobílá kafírna nabídla pouťové koláčky i kávu

Kladruby – Uplynulý víkend patřil v Kladrubech pouti. Tradičně už ji město Kladruby pořádá na několika stanovištích, kde si každý návštěvník pouti najde to, co je mu nejbližší.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení