VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tachovsko, středa odpoledne: Sedmihořím

Tachovsko – (DÍL 8.) Minulou etapu jsem skončil poblíž Skapců, několik desítek metrů za křižovatkou Skapce – Zhoř – Kladruby.

29.7.2011
SDÍLEJ:

KŠEFTY BÝVALY LEPŠÍ. To konstatoval ve středu odpoledne hostinský z Prostiboře Ladislav Kaleja. Zatím to prý ale stále ještě ujde.Foto: DENÍK/Jiří Kohout

Proto na této křižovatce začínám své další pěší putování po směru hodinových ručiček podél hranic tachovského okresu. Mířím ke Zhoři a v dálce se v oparu rýsují obrysy Sedmihoří, mého dnešního cíle.

Pevnůstky a muzeum

První zajímavější objekt na trase je hned na začátku, pár set metrů před Zhoří. Pevnůstka, součást československého předválečného fortifikačního systému je ovšem dosti zarostlá a prakticky nepřístupná. Pokračuji dál přes Zhoř a na jejím konci odbočuji na Telice. Vlevo hned za křižovatkou je další pevnůstka, mnohem lépe přístupnější. U cesty parkuje zánovní mercedes s německou registrační značkou. Od pevnůstky přichází jeho majitel, starší pán s fotoaparátem. Německy říká, že je to velice zajímavé a jestli nevím, co to je za pevnost a z kterého období pochází.

Má štěstí, rozumím a dokážu odpovědět. Vysvětluji, že to československá armáda postavila v meziválečném období, po nástupu Hitlera k moci. A že podobné objekty jsou k vidění tady u nás, ale také třeba na severovýchodě Čech.

„Pokračuji dál na Stříbro, jsou nějaké pevnůstky také tím směrem?“ ptá se turista.

„Určitě, kolem Stříbra je jich dost a některé jsou opravené a v perfektním stavu,“ odpovídám.

„Tak to já se tam poptám a nějakou si prohlédnu,“ nasedá muž do auta a mávnutím ruky se loučí.

Pokračuji na Telice. U lesa potkávám starší manželský pár, jak jde k autu s taškou napůl zaplněnou houbami. Pár lišek a podhříbků.

Telice. Ještě dnes jsou na různých místech v okolí k vidění cedule, lákající na muzeum historických vozidel, ovšem s dodatkem, že areál je v rekonstrukci. Je to tak, ptám se na cestu k panskému dvoru. „Jděte tudy. Ale je to zavřené, oni to opravujou a dneska tam zrovna nejsou. Má to nějakej člověk z Plzně a postupně to dává dohromady,“ ukazuje mi pán v tmavé teplákové soupravě.

Areál je oplocený, je vidět, že se tady něco opravuje, ale práce je tu, jak se říká, jako na kostele. Možná ještě víc. Ale uprostřed stojí zánovní pěkný holubník. A vedle areálu, už na veřejném prostranství, se opravuje kaple. Cedule hlásá, že by koncem října mělo být hotovo. Tak se necháme překvapit, může to být nová pěkná dominanta Telic.

Na pivku v Prostiboři

Z Telic vede úzká asfaltka na Prostiboř. Zajímavá je hned první osada Kopec, kde upoutá objekt bývalého hradu, přestavěného na zámeček. Chátrající budova dostala poměrně nedávno novou střechu, ještě září ve slunečním svitu novotou. Zajímavá je i velká stodola na louce pod zámkem se štíty připomínajícími jihočeské selské baroko.

Do zámku, který je oplocen a uzavřen, se vstupuje po kamenném můstku. Před ním stojí tři kříže. Na dvou menších jsou cedulky se zajímavými údaji – smírčí kříže jsou věnovány památce historiků Vladimíra Švábka a Vladislava Navrátila, kteří zemřeli v osmdesátých letech ve velmi mladém věku (bylo jim něco málo přes třicet). Z internetu se později dozvídám, že kříže historikům věnoval domažlický badatel Zdeněk Procházka.

Cesta vede dál do Prostiboře. Přes pečlivě zrekonstruovaný kamenný most. V Prostiboři potkávám senátora Miroslava Nenutila. Má nedaleko chalupu. Slovo dá slovo a jdeme se tedy občerstvit na jedno orosené do místního hostince U Ládi. Hospodský Ladislav Kaleja si čepuje také jedno a sedá si k nám. „Koupil jsem to před sedmi lety,“ vypráví o usedlosti, ve které provozuje hostinec. „Ještě před pár lety šly obchody výborně, ale teď je to opoznání slabší. Lidi zatím pořád chodí, ale není to to, co bývalo,“ vypráví. „Mám plný invalidní důchod, takže pravidelný příjem mám. Ale hospodu bych jako hlavní obživu mít nemohl, ale jako vedlejší činnost to zatím jde.“

Dopíjíme a jdeme do vsi. Prostiboř je vesnickou památkovou zónou, která v horní části návsi vévodí kostel sv. Mikuláše. Vesnickou památkovou zónou je kvůli selským stavením se zajímavými architektonickými prvky. Jedno typické si prohlížím, když ze dvora vychází paní.

„Tak co se vám u nás líbí?“ ptá se s úsměvem. Chvíli hovoříme o usedlosti a její architektuře. „Tak pojďte dál, ať to uvidíte také z druhé strany,“ zve paní Havlíčková, od které se dozvídám, že je ze Stříbra a že dělala 42 let v tamní mlékárně.

Na dvorku panuje malá rodinná sešlost. Nechceme tedy rušit, paní domácí mi ukazuje starou dřevěnou pavlač a já žádám členy rodiny, aby se pod pavlač postavili a já je mohl vyfotit. Děkuji a loučím se, na cestu dostáváme pravou domácí tvarohovou buchtu.

Odcházím z Prostiboře, senátor jde ještě pár set metrů, pak se loučíme. On se vrací na chalupu, já pokračuji do Darmyšle.

V Sedmihoří

Ze silnice je na Darmyšl hezký pohled. Až pohádkový. Vesnice ležící na úpatí dvou vrcholů – Nad Myslivnou (512 metrú nad mořem) a výraznějšího Chlumu (609 metrů).

Upravená náves s malým kostelíkem a rybníkem. Na konci vesnice scházím ze silnice a pokračuji po zelené turistické značce.

Cesta vede do kopce směrem pod vrcholovou partii Chlumu. Čekal jsem, že to bude záhul, ale kopec není tak strašný. Jde se lesem, ve stínu (je pěkný letní den, uvědomuji si, že přes rozpačité léto jsem ještě nikdy neměl při svém putování špatné počasí – s výjimkou půlhodinového deště na začátku třetí etapy), pěkným lesním prostředím.

Pod Chlumem překvapí uprostřed lesa ohrada s pasoucími se koňmi. Pokračuji k rozcestníku, kde odbočím do lesa ke skalním mísám. Jsou to erozí vymleté mísy ve velkých balvanech. Zajímavý přírodní úkaz, navís je k němu schůdná a dobře značená stezka.

Vracím se a kochám se čistotou a klidem odpoledního lesa. V průsecích se nabízí impozantní výhledy – buď na skalnaté svahy, nebo do daleké krajiny k Racovu.

A pod Racovským vrchem se to stane – míjím odbočku modré a jdu po silničce. Že jdu špatným směrem zjišťuji, když před sebou vidím střechy bytovek ve Vidicích, vesnici nacházející se již v domažlické části Sedmihoří. Ale žádná tragédie to není, zpátky tedy půjdu po hlavní silnici.

Ve Vidicích se dávám doprava a jdu do kopce pod vrchol Vačiny a když vidím, jak je cesta s modrou značkou, na kterou po chvíli navazuji, zarostlá, ani mne nemrzí, že jsem sešel z trasy. Tak jsem absolvoval asi o kilometr více, to nic není. U křižovatky na Strachovice mám sraz s kolegou, který pro mne za pár minut přijíždí. A tady začne příští týden další etapa.

Autor: Jiří Kohout

29.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Úspěšná chovatelka Věra Mandáková s  Františkem Janouškem
22

FOTO: Chovatelka plemene Aljaška získala pohár starostky

Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete.
AUTOMIX.CZ
54

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kraj rekordní a kuriózní

Plzeňský kraj - O nejčerstvější zápis se postaral Martin Kopřiva, ušel 666 km.

O víkendu startuje okresní přebor

Tachovsko – Předehrávaným třináctým kolem soutěže odstartuje tento víkend okresní přebor druhé třídy. O první podzimní body bude bojovat čtrnáct týmů, včetně čtyř nováčků.

AKTUALIZOVÁNO

FOTO, VIDEO: Ulicemi Tachova tekla nafta, skvrna se táhla devět set metrů

Tachov – Skvrnu vyteklé nafty v délce několika stovek metrů museli ve středu dopoledne likvidovat hasiči ve spolupráci s silničáři v centru Tachova.

Zemřel Robert Gilbert, velitel jednotky, která osvobodila Domažlice

Domažlice – V pátek 11. srpna zemřel ve věku 102 let Robert Irvine Gilbert. Americký veterán, který se v roce 1945 aktivně podílel na osvobození Domažlic. Robertu Gilbertovi byl v loňském roce jmenován čestným občanem Domažlic.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení