VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tachovský bazén slaví dvacet let od otevření

Tachov – Plavecký bazén je dnes pro tachovské občany běžnou součástí sportovního areálu, který město Tachov postupně vybudovalo.

16.2.2010
SDÍLEJ:

Bazén. Ilustrační foto.Foto: Martina Sihelská

První úvahy začaly v roce 1982. Vedení města v čele s Jaroslavem Maškem, předsedou tehdejšího Městského národního výboru, a Karlem Chaloupeckým, předsedou OV ČSTV, organizačně a technicky zahájilo přípravu výstavby, což se neobešlo bez souhlasu Krajského národního výboru a Okresního národního výboru. Podpora se hledala na ČÚV ČSTV.

Ne vždy však byla tato podpora jednoznačná a okamžitá. Jednání se opakovala a kompetentní funkcionáři byli získáváni postupně. V protiváze byla snaha výstavby tohoto zařízení ve Stříbře.

Zvítězil Tachov při náročných podmínkách výstavby formou akce „Z“ a dodržení nákladů 78 procent z celkové hodnoty díla, která činila 14,5 milionu korun.

Stavební podniky (Pozemní stavby Plzeň, Okresní stavební podnik Tachov, Zemědělské stavby Planá , Uranové doly Západní Čechy), které tehdy působily na území okresu a města Tachov, plnily státní úkoly v bytové a občanské výstavbě a stavbu bazénu do plánu nedostaly, neboť mimo plnění úkolu v rozvoji okresu, zajišťovaly direktivně třeba výstavbu pavilonu nemocnice v Praze – Motole, plzeňské nemocnice na Lochotíně apod. Přesto městu pomoc přislíbily a také ji postupně v mezích možností realizovaly.

Hlavní díl odpovědné práce zůstal na občanech, závodech a společenských organizacích na území města. Ty bylo třeba dobrou organizátorskou prací pro tuto akci získat. Přitom nemohly zůstat stranou i ostatní úkoly, které v oblasti zvelebování město přijalo. Hlavní odpovědnost za práci v této oblasti nesl tajemník MěstNV Vladimír Mizerák.

Výstavba byla rozdělena do dvou etap a zahájena v roce 1984 na původním škvárovém hřišti. Vysoká hladina spodní vody vyžadovala technické řešení odvodněním pozemku, které provedl závod Sdružené služby rostlinné výroby Tachov. Následovalo zakládání stavby, její postupné vyzdívání, zhotovení tesařské konstrukce vany pro bazén o rozměrech 25×9 metrů.

Ve vedení MěstNV dochází ke změně, do funkce předsedy byl v červnu 1986 zvolen Richard Volka.

Ve druhé polovině roku 1986 jsou bazény vybetonovány. Obrysy budoucího obrovského díla se začaly rýsovat. Při zahájení výstavby jsme kromě železné konstrukce nedostali žádné jiné materiálové přísliby, a tak jsme museli doslova shánět tam, kde se dalo, ve stavebninách Jednoty, Stavivech i u kamarádů.

V roce 1987 stavbu nepříznivě začaly ovlivňovat nedostatky v zásobování stavebním materiálem a přes přísliby chybělo 250 tisíc cihel, 100 tun cementu, betonářské písky, ocel, překlady, obklady a dlažby. Stavba se dostala do skluzu a vedení města se stalo možná oprávněně předmětem veřejné kritiky ze strany nadřízeného orgánu – ONV.

Přepočteno do čísel, byl celoroční plán do září splněn pouze na 18 procent. Při hodnocení nám nikdo nepřičetl k dobru obrovské zvelebení Tachova v souvislosti s Husitskými oslavami 1987 , které se v té době konaly. Naštěstí nám kritika neubrala na elánu, i když nás určitě mrzela.

Masivní iniciativa občanů, podpora ze strany závodů, kterou tehdy velice dobře koordinovala zřízená Rada ředitelů při MěstNV, dokázaly v dalším období vyrovnat skluz ve výstavbě a koncem roku 1987 stojí konstrukce haly, jejíž dodavatel, Železárny Hustopeče, zkrátil termín dodávky a tachovský Technický rozvoj realizaci stavby.

Úsilí nepolevovalo ani v roce 1988, termíny se postupně zkracovaly, a tak jsme počátkem roku 1989 vyhlásili spolu se zainteresovanými podniky (Vodohospodářské opravny a strojírny Písek, n. p. Silnice Plzeň, závod Kasejovice, Průmyslový podnik města Plzně, OSP Tachov, Uranové doly Západní Čechy, Teroz Tachov, Agrostav Zvolen a Sportprojekt Praha) sdružený závazek na zkrácení stavby k 9. květnu 1990.

V souvislosti s předcházejícími problémy to bylo velice odvážné gesto, protože původní termín dokončení byl stanoven na srpen 1991. Byla to především práce občanských výborů s lidmi, samotných občanů, závodů a organizací tehdejší Národní fronty, kteří dokázali slova změnit ve skutky a konečný termín předání bazénu zkrátili ještě o další tři měsíce.

Bazén se podařilo veřejnosti předat o jeden a půl roku dříve, než byl původní záměr – 17. února 1990.

Mnohým lidem může dnes přijít divné, proč tolik úsilí a snahy ze strany občanů. Byla to jediná možnost, jak tuto investici v tehdejších podmínkách národního hospodářství realizovat. Bylo to riskantní a odvážné, a do dneška se obdivuji a děkuji všem, kteří u zrodu a realizace byli. Byly to tisícovky bezplatných brigádnických hodin o sobotách a nedělích, obrovská podpora závodů na území města, které si uvědomovaly, že pomáháme vytvářet lepší podmínky života jejich zaměstnanců, našim dětem, pomáhalo to sbližovat a seznamovat lidi.

Nelze uvést jména všech, kteří touto stavbou prošli, přesto alespoň vzpomenu jména, která mi ulpěla v souvislosti s výstabou v paměti.

Autorem projektu byla organizace ČÚV ČSTV Sportprojekt Praha, vedoucím projektantem ing. arch. Schlegr. Skupina mladých projektantů odvedla poctivou práci a po celou dobu se stavbě plně věnovala. Po dvacetiletém užívání bychom určitě některé věci realizovali jinak, ale berme v potaz, že myšlenky se rodily v roce 1983 a později.

Přizpůsobovali jsme se daným skutečnostem, v Tachově chyběl plyn, a tak jsme například viděli výhodu, že vedlejší sportovní hala má velkou kotelnu. Provedli jsme její intenzifikaci, ale výsledky se ukázaly pro chod bazénu po určité době špatné. A tak má bazén dnes svoji vlastní plynovou kotelnu.

Za zmínku stojí, že 106 slunečních kolektorů na střeše bazénu, určených pro vytápění a ohřev vody, bylo první největší seskupení tohoto systému v Československu. Ještě v roce 2009 zaujímalo republikově třetí místo. Takže projektanti nestavěli „muzeum“ a v lecčem jsme byli dále než republika.

Nedílnou součástí denního života stavby byli kromě občanů – brigádníků, mistři, technici, stavební dozor. Záměrně nejmenuji pracovníky MěstNV, ti odpovídali za svoji práci, byli za ni pravidelně placeni a já jim z tohoto místa všem ještě jednou děkuji, že měli trpělivost se mnou vydržet až do konce stavby, i když je pravda, že ne všichni to tempo vydrželi. Těm se neomlouvám, protože to tak prostě bylo a bazén musel být postaven.

Naopak stavbyvedoucí, Josef Trešek, Josef Olšmíd, Jan Klíma, Stanislav Landrgot, Stanislav Pávek, Jaroslav Trávníček a promiňte mi vy všichni ostatní, které nejsem schopen si pamatovat, jsou ti, kteří u stavby stáli od počátku a dotáhli ji do konce. Vedli práci od výkopu přes tesařinu, betonáž, zdění, obklady až po střechu. Potěšitelné a zároveň vynikající bylo, že i když na stavbě pracovala většina stavebních laiků, zabezpečili, že se na stavbě nikdy nestal žádný vážný pracovní úraz.

Vyzvednout musím působení Občanských výborů, což byly rozdělené části města, sídliště, mezi občany. Každoročně dokázaly podložit závazek Města osobními závazky občanů, které směrovaly i ke konkrétní akci „Bazén“ a jejich účast organizovaly. Výsledky byly pravidelně vyhodnocovány a nejlepším jsme veřejně poděkovali. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se do brigádnické pomoci zapojovali všichni obyvatelé města.

Ze závodů na území města, které výrazně pomohly, je třeba jmenovat TEROZ Tachov, o. z., OSP Tachov, Státní statek Halže, o. z., Sdružené služby rostlinné výroby, o. z, UD, šachta 2, ZS Planá, Pozemní stavby Plzeň, Stavební správu Tachov. Nesmím zapomenout na vojenskou posádku Tachov se všemi jim podřízenými útvary, na roty Pohraniční stráže brigády Domažlice – Stoupa a Vašíček.

Nemohu zapomenout na členy společenských organizací Národní fronty, kteří ve prospěch města odpracovali na konkrétních stavbách nespočetně brigádnických hodin. Těm Město zpětně pomohlo finančně ve vylepšení jejich aktivit, lokalit a staveb, které měly v užívání. Mezi nejaktivnější vždy patřili sportovci, chovatelé a zahrádkáři.

Od podzimu 1989 již probíhaly první technologocké provozní zkoušky a získali jsme i první zaměstnance. Zařízení po kolaudaci spadalo pod Technické služby města Tachova.

Zhodnotím-li stavbu s odstupem doby, mohu pouze konstatovat, že jsem hrdý na to, že jsme spolu s občany a všemi ostatními dokázali takové náročné dílo vybudovat. Uvážíte-li, že jsme se tenkrát nebáli pustit do díla, které dnes představuje hodnotu minimálně 100 milionů korun, tak to i po dvaceti letech po dokončení zaslouží obdiv a poděkování.

Bohužel, později se vyskytly i některé nedostatky. Ačkoliv obklady bazénu prováděla dodavatelsky odborná firma, muselo dojít k jejich obnově. Po deseti letech byla provedena výměna sekce chemické úpravny vody, která dnes pracuje plně automaticky a dosahuje nejvyšší kvality. Potěšitelné je, že bazén je již pět let otevřen prakticky celoročně. Jeho návštěvnost je kolem 60 tisíc osob ročně a stoupá. A mezi pravidelné návštěvníky patří všechny typy škol v okrese.

Pravidelně zde trénuje plavecký oddíl, který republikově dociluje dobrých výsledků. Pracuje se zde i s těmi nejmenšími dětmi pod vedením zkušených instruktorek.

To, že plavecký bazén žije pravidelným rytmem, že o něj město dále pečuje a chce jej rozšiřovat, nás ubezpečuje, že investice a úsilí jeho budovatelů nebyla marná a je příjemnou zprávou pro všechny z nás , kteří jsme se na jeho výstavbě podíleli.

V dalším díle přineseme autentické vzpomínky aktérů výstavby, včetně úryvků z tehdejšího tisku.

Richard Volka

16.2.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete.
AUTOMIX.CZ
54

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Nejdelší vlasy
5

Kraj rekordní a kuriózní

O víkendu startuje okresní přebor

Tachovsko – Předehrávaným třináctým kolem soutěže odstartuje tento víkend okresní přebor druhé třídy. O první podzimní body bude bojovat čtrnáct týmů, včetně čtyř nováčků.

AKTUALIZOVÁNO

FOTO, VIDEO: Ulicemi Tachova tekla nafta, skvrna se táhla devět set metrů

Tachov – Skvrnu vyteklé nafty v délce několika stovek metrů museli ve středu dopoledne likvidovat hasiči ve spolupráci s silničáři v centru Tachova.

Zemřel Robert Gilbert, velitel jednotky, která osvobodila Domažlice

Domažlice – V pátek 11. srpna zemřel ve věku 102 let Robert Irvine Gilbert. Americký veterán, který se v roce 1945 aktivně podílel na osvobození Domažlic. Robertu Gilbertovi byl v loňském roce jmenován čestným občanem Domažlic.

FOTO: Černobílá kafírna nabídla pouťové koláčky i kávu

Kladruby – Uplynulý víkend patřil v Kladrubech pouti. Tradičně už ji město Kladruby pořádá na několika stanovištích, kde si každý návštěvník pouti najde to, co je mu nejbližší.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení