Lidé, co si na tuto dobu pamatují, vzpomínají na něco, co jim připomínalo válku a báli se, co bude dál. Tehdejší Československá armáda, která měla na starosti obranu hranic, nepodnikla skoro žádné kroky k obraně. Veřejnost během prvního týdně okupace vyjadřovala silný odpor. Bylo přerušeno rozhlasové i televizní vysílání, které však bylo rychle obnoveno z improvizovaných studií.

Dan Martínek z Tachova byl tenkrát malý devítiletý kluk a bál se, co bude dál: „Byli jsme s rodiči v Kraslicích na chalupě a když jsme se vraceli zpátky domů, všude byli Sověti. Kolona tanků byla z Kraslic až do Sokolova a to je skoro třicet kilometrů. Vůbec jsme nebyli rádi, že tu jsou. Nekamarádili jsme se s nimi. Spíš jsme se jich báli. Bylo to hrůzostrašný. Nepustili mezi sebe nikoho. Jsem rád, že je to pryč a doufám, že taková doba už nikdy v životě nenastane."

Autentické snímky, vyjádření svědků události roku 1968 a co se psalo tehdy v Tachovské Jiskře najdete ve středečním tištěném vydání Tachovského deníku.