27. listopadu 1979 zde byl smrtelně postřelen zběhem z vojenského útvaru v Tachově vojín Pohraniční stráže Miloš Kukla.

V sobotu 28. listopadu v 10 hodin si zástupci tachovského, ašského, mariánskolázeňského a plánského Klubu českého pohraničí třicáté výročí události připomenou přímo u pomníku. Zúčastnit by se měl také bratr zesnulého Miloše Kukly.

„Po listopadu 1989 byla snaha artefakty připomínající složitou dobu ideologicky a hospodářsky rozděleného světa ničit a za každou cenu udělat vše, aby se na ochránce a obránce státní hranice zapomnělo,“ sdělil nám člen Klubu českého pohraničí Stanislav Kvasnička.

Na památku události z 27. listopadu 1979 byl vybudován pomník s bronzovou deskou. „Ale kdosi ho po roce 1989 poničil a desku ukradl. Proto členové plánského Klubu českého pohraničí našli jiné, vhodnější místo a s pomocí obce Zadní Chodov pomník v roce 2006 obnovili,“ doplnil Kvasnička, který událost z 27. listopadu 1979 podrobně popsal:

„Zprávu o nebezpečném recidivistovi tehdy obdrželi dozorčí služby Sboru národní bezpečnosti, pohraničních jednotek a útvarů v nočních hodinách. Provázelo ji upozornění, že hledaný je ozbrojen samopalem a několika desítkami nábojů. U školního útvaru Pohraniční stráže v Zadním Chodově se pohraničníci probouzeli do nového dne jako jindy. Jen oči strážných hleděly do kraje kolem útvaru s daleko větší bdělostí.

První spatřil osamělého muže pohraničník, střežící u závory před branou útvaru. Bylo okolo desáté hodiny dopolední. Zahlédl ho v dálce, na poli před útvarem. Bylo nutno prověřit, zda nejde o hledanou osobu. K prověření byla vyslána hlídka ve složení svobodník Miroslav Plíšek a vojín Miloš Kukla. Vyběhli ze strážnice a zamířili do polí, vstříc osamělému muži, který se viditelně vyhýbal objektům útvaru a obcházel je velkým obloukem. Sotva běžící pohraničníky zpozoroval, snažil se zmizet v nehlubokém údolí, kterým se klikatil Chodovský potok s břehy hustě porostlými olšinami.

Pronásledování trvalo již několik minut. Pohraničníci, znající terén v okolí útvaru dobře, muže brzy dostihli. Přeběhli potok a zastavili se. Muž před nimi se zřetelně snažil dojít k nedaleké silnici, po které by mohl postupovat rychleji. Pohraničníci byli od něho vzdálení pár desítek metrů. Svobodník vykřikl výzvu k zastavení. Muž nereagoval a pokračoval v běhu. Zastavil se teprve po druhé výzvě a otočil se k pohraničníkům.

´Pojď si pro mě, hajzle,´ zvolal a v jeho rukou se objevil samopal, dosud skrytý pod pláštěm. Práskla dávka výstřelů. Pohraničníci ji nevnímali, viděli před sebou útočníka, kterého musejí zadržet. Svobodník okamžitě zalehl do vysoké trávy a palbu opětoval. Na muže však nemířil, domníval se, že se vzdá. Po pár minutách se útočník, který po vypálení dávky rovněž zalehl, postavil a zvedl ruce.

´Myslel jsem si, že máme vyhráno,´ řekl o něco později svobodník Plíšek. ´Když zvedl ruce, zvolna jsme se k němu přibližovali. Stál před námi po kolena ve vysoké trávě, kde má zbraň, jsme neviděli.´ Útočník měl samopal v trávě u nohou. Zničehonic se sehnul, zvedl nabitou zbraň a vykřikl: ´Tvůj život za můj život!´ Vzápětí vystřelil novou dávku proti pohraničníkům. Svobodník palbu opětoval, ale tentokrát mířil. Muž před ním padl mrtev.

´Po výstřelech jsem zaslechl kamarádův výkřik. Když jsem zjistil, že mi už žádné nebezpečí nehrozí, rozběhl jsem se k němu. Ležel na zemi, sténal a okolo něho se rozlévala kaluž krve. Nemohl jsem mu nijak pomoci, měl prostřelenou tepnu.´ Těžce zraněnému vojínu Miloši Kuklovi byla okamžitě poskytnuta nejkvalitnější lékařská pomoc, ale jeho život se zachránit již nepodařilo. Skonal 3. prosince 1979.“

Jiří Kohout, Stanislav Kvasnička