Tak se mi pomalu blíží chvíle, kdy se za mnou uzavře první týden mého studentského života v Moskvě. A to co se mi za ten první týden přihodilo nebo mně nejvíce zaujalo, se pokusím shrnout v následujících řádcích. Nebudu se již příliš rozepisovat o všech dokumentech, které bylo nezbytné nechat si potvrdit, a jak jsem chodila od dveří ke dveřím. Není na tom nic zajímavého a hlavně ještě zdaleka nemohu říct, že bych tohle „papírové kolečko“ měla za sebou, takže raději nemluvit.

Ono dostihnout úředníka, který má pracovní dobu od deseti hodin do pěti odpoledne, ale pracovat začíná na jedenáctou, ve dvanáctou již má hodinovou pauzu na oběd a ve čtyři se již začíná chystat k odchodu je vskutku složité.

Cestou do pokoje musím zdolat bludiště

Nenechte se ale mýlit, rozhodně jsem nestrávila svůj první týden pouze obíháním kanceláří. Stihla jsem toho poznat už opravdu hodně. Takže je těžké najít místo, o kterém by bylo vhodné začít vyprávět. Asi začnu přímo univerzitou.

Lomonosovova státní moskevská universita je totiž takovým městem ve městě. Areál univerzity je tak velký, že se mi až čtvrtý den podařilo najít svůj pokoj bez toho, abych se ztratila. Naše koleje jsou umístěny přímo v hlavní budově. To sice zní jednoduše, ale zdaleka to tak není - budova je totiž rozdělena do několika korpusů a má devět pater. Navíc všechny chodby vypadají stejně a ne každý výtah jezdí do každého patra, takže opravdu bludiště! Obrovská rozloha budovy má však i své výhody – pokud byste totiž chtěli, tak nemusíte v podstatě z areálu univerzity vůbec odejít. Najdete tu totiž úplně všechno – poštu, nespočet obchodů s občerstvením, fotografa, cestovní kancelář, knihovnu, salon krásy, prádelnu, banku, obchod se suvenýry, papírnictví, knihkupectví a dokonce i bazén, do kterého je však vstup podmíněn tolika vyšetřeními, že pokud se vám příčí nechat si vyšetřit stolici, moč a podstoupit gynekologické vyšetření, tak se do něj prostě nedostanete.

Samozřejmě tu nechybí ani jídelny

Jsou tu dvě jenom v našem korpusu a dá se zde najíst za poměrně dobré ceny, i když dle mého nabídka jídel není příliš veliká. To co by se dalo kritizovat na množství hlavních jídel, se rozhodně nedá vyčíst na nabídce zákusků. Těch je v jídelně opravdu velký výběr. Zákusky a různé sladkosti tu celkově najdete na každém kroku. Rusové si na sladké podle všeho potrpí. V obchodech jsou nepřeberné nabídky bonbonů, které si nabíráte do pytlíčku z obrovských krabic a poté si je zvážíte jako u nás například ovoce či zeleninu. Se zmrzlinou i v zimě Také k mému překvapení i v tomhle počasí potkáváte na ulici mnoho Rusů se zmrzlinou.

Na každém rohu jsou speciální stánky se zmrzlinou, které se nazývají Ruský cholod. Tady je možno si koupit přibližně za 20 až 30 rublů některý z jejich druhů nanuků. Celkově po ulicích je zde tolik stánků s občerstvením, že téměř nejde odolat a u některého se nezastavit. Nabídka je široká – pirožky s nepřeberným množstvím náplní, slojky (to jsou v podstatě pirožky se sladkou náplní), tortilly, různé druhy hamburgerů, pizza a spoustu dalšího. Tohle se ale rozhodně nevyrovná tomu, když navštívíte pravou tržnici, kde vám typické ruské bábušky v šátku nabízí snad všechno. Jídla je tu tolik, že nevíte kam dříve s očima. Problém tu není koupit si čerstvé maliny, krevety, ale ani koště nebo pantofle. Dalším, co je možno koupit na každém rohu jsou cigarety. Ty jsou opravdu za velmi nízké ceny.

U nás nejvíce známé značky, které nebudu raději jmenovat, ale všichni asi tušíte, které by to mohli být, zde koupíte okolo 30 rublů. V přepočtu stojí kolem 15 korun. Což je vzhledem k tomu, že u nás stojí krabička přes 60 Korun vysloveně směšné. Když jste si přečetli předchozí řádky, tak by se mohlo zdát, že je tu vše opravdu, jak se říká, za hubičku. Nenechte se ale mýlit, protože pak jdete na kávu a za tu zaplatíte třeba sto padesát rublů a to je ještě jedna z levnějších.

Dle mého názoru tu jsou věci rozdělené na ty pro chudší a ty pro bohaté. Ty pro méně zámožné, což jsou věci běžné spotřeby, jsou opravdu levné. Když se ale rozhodnete jít na kávu nebo do restaurace, kam ti chudší nejdou, tak se musíte připravit na ceny pro vyšší třídu, ale ani ty nejsou podlemězdaleka tak hrozivé. Důležité tu je nedat najevo, že nejste Rusové, protože cizince tu „natáhnou“ v podstatě všude. Zrovna včera mně zaujalo, že když jsem si říkala pokladní o tašku tak mi jí naúčtovala za jeden rubl a Rusce, která byla přede mnou, ji dala zdarma. Z turistů tu prostě těží, ale o tom by mohli vyprávět i pražští taxikáři, takže na tom asi není nic zvláštního.

Hlavní je, že celkově jsou, alespoň podle mých dosavadních zkušeností, Rusové k cizincům přívětiví a snaží se pomoci. Když jsem se v obchodě pokoušela vyznat v nepřeberném množství druhů chleba, tak mi sama od sebe postarší žena poradila. Jen pro zajímavost uvedu, že tady mají i chleby s rozinkami či sušeným ovocem, které jsou vskutku výborné. Tímto zážitkem už svůj dnešní příspěvek ukončím. Mohla bych toho ještě vyprávět spousty, ale asi byste se v tom již ztráceli a navíc času bude ještě dost.

Lucie Vinterová