Německý státní příslušník, jehož matka pochází z Domažlicka, působí v různých česko německých organizacích a zajímá se o vzájemné vztahy obou národů a o společnou historii. Nedávno objevil jednu církevní kuriozitu.

Neváhal a podělil se o ni. „Náhodou se mi podařilo zjistit, že ve vesnici Borovany nedaleko Boru nepatřily všechny domy pod jednu farnost. Naprostá většina obyvatel spadala pod holostřevskou farnost, ale lidé z domu číslo dvaadvacet chodili do kostela do Starého Sedla. Alespoň tak byli farně příslušní,“ vysvětlil.

Podle Leitla byl dům v Borovanech, který nepatřil do holostřevské farnosti, hostinec. Badatele zajímalo, zda se církevních hranic drželi také obyvatelé. „Jsou to podle mne hranice propojené s osudy lidí. Hranice států bývá značena sloupky, hranice okresů značkami, ale církevní hranice najdete jen na některých mapách. Docela rád bych věděl, jak tyto církevní hranice obyvatelé v Borovanech respektovali. Jestli skutečně z hostince chodili do kostela jinam, než ostatní lidé, jestli byli pohřbíváni do Starého Sedla a tak,“ vyjádřil se.

Borovany dnes spravuja Farní úřad v Boru. Farář Vladimír Born tuto historii zná. „Dokonce se jednalo o dva domy, nikoliv pouze o jeden,“ uvedl Deníku. „Navíc byla kuriozita v tom, že Borovany patřily do pražské diecéze a tyto dva domy, stojící vlastně uprostřed vesnice, do českobudějovické diecéze.“

Podle Borna církev tuto skutečnost respektovala a dodržovala, dokonce do zmíněných domů v Borovanech přojel biskup až z Českých Budějovic na biřmování.

„To mohu potvrdit,“ řekl Deníku František Jirka, který v Borovanech žije od roku 1945. „Když jsme sem po válce přišli, ve Starém Sedle byl farář Josef Lang. A ten mi vyprávěl, že tady v Borovanech, když byl někdy v minulých stoletích mor, odmítl holostřevský farář pohřbít lidi ze dvou domů. Bál se nákazy.“

A tak se smutné povinnosti ujal tehdejší farář ze Starého Sedla. Za to mu byly tyto dva domy přiděleny do správy.

Obyvatelé bývali pohřbíváni jinam, než ostatní lidé ze vsi. To se praktikovalo vlastně až do konce druhé světové války.

Domy číslo 21 a 22, které patřily do farnosti Staré Sedlo, vlastnila v první polovině dvacátého století rodina Kasperlových. „Po válce získal hostinec nějaký Kubíček, po něm Michalec a pak Souček. Potom se z toho v padesátých letech udělal kulturní dům,“ vzpomíná Jirka. V současné době je objekt v soukromém vlastnictví.

Borovanská kuriozita není v rámci římskokatolické církve na Tachovsku ojedinělou. „Podobně je na tom třeba Dubec,“ upozornil borský farář. „Ves s kostelem patřila do českobudějovické diecéze. Měl jsem ji sice na starosti, ale než vznikla plzeňské diecéze, jezdil jsem skládat účty jednou za rok do Budějovic.“

V současné době patří sice Dubec a Třemešné pod správu diecéze v Plzni, ale farnost nemají na Tachovsku. Mše do těchto vsí jezdil sloužit farář z Bělé nad Radbuzou, v současné době to je kněz z Horšovského Týna.