Vojenskou hlásku v Českém lese na vrchu Havran hlídali ozbrojení vojáci, psi a dvojí plot z ostnatých drátů. Ve své době to bylo pro civilistu  území doslova zapovězené. A právě sem v sobotu 
14. června zamíří turisté, cyklisté a všichni ti, kteří se chtějí rozhlédnout do kraje z vyhlídkové plošiny. U rozhledny Havran se totiž koná akce s názvem Den Českého lesa, tentokrát už pošesté.  Havran se návštěvníkům tímto dnem oficiálně otevře po kompletní rekonstrukci.

Zasloužili se o ní nadšenci z Klubu vojenské historie a sportů (KVH) Tachov. „Zveme všechny čtenáře na výlet kousek za Tachov na nově opravenou rozhlednu Havran. V sobotu slavnostně otevřeme pro veřejnost bývalý vojenský objekt, který po letech chátrání nalezl nové využití a bude sloužit lidem pro radost. Buďte při tom!" láká na akci Jan Kárník ze zmíněného klubu.

Co uvidíte na Dni Českého lesa

Pro děti je připraven program v rámci Den s Lesy ČR. Své představení mají přichystáno i tachovští Komedyjanti a prezentovat se budou  také spolky a organizace působící v regionu. Vystoupí také trubači Kolowratových lesů.

Quest Kde věž byla šeredná, je rozhledna pohledná.
Ke stažení ZDE>>>

Výstup na vrchol s rozhlednou je možné si zpříjemnit  hrou zvanou quest neboli hledačkou. Připraven je ze Zlatého Potoka na Havran. Instrukce k cestě za pokladem obdrží účastníci na startu 
„U hříbku". Cesta není fyzicky náročná, délka trasy je přibližně čtyři kilometry a trvá necelé 2 hodiny. Na konci je ukryt poklad s překvapením. Jde už o druhý quest na Tachovsku a vytvořila ho Správa CHKO ve spolupráci s Deníkem u příležitosti letošního dne Českého lesa.

Nutno podotknout, že vstup na celou akci je volný, a organizátoři doporučují vhodné oblečení a hlavně obuv.

Okolní příroda

Havran (894,1 m n.m.) je nejvyšším kopcem střední části Českého lesa. „Na jeho severovýchodním úpatí, v pramenné oblasti pravostranného přítoku Celního potoka asi půl kilometru západně od zaniklé osady Skláře se nachází přírodní rezervace Křížový kámen. Rezervace chrání přirozenou podmáčenou smrčinu na zrašeliněných půdách," uvádí Markéta Dortová  ze správy CHKO Český les a dodává konkrétní významné druhy roslin: „Lze zmínit žebrovici různolistou, čarovník alpský, plavuň pučivou a plavuň vidlačku."

Poblíž rezervace se nachází jeden z mála dochovaných hraničních bodů.  „Jedná se o balvan stesaný do tvaru komolého jehlanu se znamením kříže. Je nejzápadněji a nejvýše položeným hraničním přechodem na Tachovsku," dodává zajímavost.

„V říjnu 2009 vyšel o záměru zbourat Havran v Tachovském deníku článek, který nás inspiroval k záchraně věže," uvádí Klub vojenské historie 
a sportů Tachov.

Příběh z Havranu vypráví voják, 
co tam sloužil

Nebyla by to vojenská hláska, kdyby na ní nesloužili vojáci. Stanislav Sýkora na Havranu plnil své vojenské úkoly a Deníku popsal, jak taková služba vypadala. Ale nechme už hovořit tehdejšího vojáka z povolání, který začíná popisem výstavby vojenské hlásky:

Nejprve bylo započato s výstavbou roty pod kótou, aby bylo možno ubytovat vojáky. Po výstavbě se chodilo zhruba dva až tři kilometry na stanoviště pěšky. Nebo jezdilo vozidly podle potřeby.

Budova rozhledny měla jedenáct pater, vlastní kuchyň, kotelnu a při výpadku elektrické sítě hlásku napájely elektrocentrály. Proviant se dovážel z prodejny v Lesné. Na směny se dojíždělo z Tachova.

Den Českého lesaKdy: 14. 6. 2014
V kolik: organizátoři budou na místě od 10 hodin, oficiální program a otevření rozhledny začíná ve 14 hodin.
Program:Slavnostní zahájení (14 hod.)
Prezentace Muzea železné opony Rozvadov
Trubači Kolowratových lesů
Slavností otevření nové věže
Divadelní představení spolku Komedyjanti
Den s Lesy ČR
Soutěže a hry pro děti
Představení Questingu na trase Zlatý potok – Havran

Já jsem poprvé přišel do styku s Havranem na konci roku 1974. Byl jsem zde krátce a odešel do Klenčí pod Čerchovem. Jako příslušník poddůstojnické školy jsem část odsloužil na Čerchově a zbytek základní vojny v Bělé nad Radbuzou. Pak jsem se opět vrátil na Havran, už jako voják z povolání.
Služba na těchto stanovištích byla specifická a náročná. Zvláště v zimě. Bylo zde vždy dostatek sněhu a vládla skutečná zima. Museli jsme všechny nástrahy zimy odstraňovat vlastními silami za pomocí techniky poplatné době. Nezprůjezdnit si komunikace, znamenalo nedostat se na rotu, respektive do Tachova.

V létě byl nejhlavnějším nepřítelem bolševník. Byl prakticky po celé trase, po které jsme vyjížděli za plněním služebních povinností. Jednou se stalo jednomu vojákovi při výkonu osobní potřeby, že se neopatrností dostal s bolševníkem do styku. Měl nepříjemné puchýřky, které naštěstí po nějakém čase zmizely.

Než jsme opustili rotu pod Havranem a přesunuli do Tachova, měli jsme „soudružské" vztahy s pohraničníky z Vašíčku. Ti nás vždy kontrolovali a pouštěli na naše stanoviště Havran. Vše bylo možno pouze po předložení propustek do hraničního pásma. Oba útvary pohraniční stráže byly rovněž našimi soupeři při neúprosných fotbalových duelech. Rovněž došlo i na mače s posádkou na Milířích. Když byl čas a volněji, jezdilo se i za kulturou. Do Tachova, občas i Mariánských Lázní. Na vycházky většinou do Lesné.

Pozorovali nás Američani z Cobry

V době rozdělení Evropy, kdy Západ a Východ oddělovala na dlouho takzvaná Železná opona, nebylo žádnou zvláštností, že v blízkosti Havranu nás často „navštívili" příslušníci  jednotek USA se svými vrtulníky Cobra. Říkali si „Redcatchers"  (Lovci rudých). Svými oblety nás pozorovali při jakékoliv činnosti a podobně si počínali i příslušníci spolkové ochrany hranic, tzv. BGS. Po uvolnění napětí a přestřihnutí drátů  tato činnost skočila. Pak bylo normální, že občané SRN pěšky nebo na kolech míjeli Havran. Většinou jejich putování končilo na Ostrůvku, kde v restauraci pana Michala Slivky pojedli a bez problémů se vrátili zpět. V roce 1992 jsme Havran ve stádiu rekonstrukce a opravy opustili. Ke škodě jeho i přírody začala devastace a rozkrádání majetku, který šel do miliónů korun. Byl zájem o odkoupení, opravy a možnosti turistické ubytovny, ale skončilo to špatně. Tehdejší, kteří o tom rozhodovali, neměli zřejmě zájem.  A tak Havran chátral, rozkrádal se a dělal ostudu regionu.  Zde jsem velice zklamán. Je tedy dobře, že bude nyní Havran alespoň vyhlídkovou rozhlednou.

Vzpomínal voják sloužící na Havranu Stanislav Sýkora.

Kudy na Havran

Auto: Nejsnáze se k rozhledně dostanete z německé strany 
z parkoviště na Silberhütte (možnost občerstvení, platí se i v korunách a obsluha umí česky), pak necelé 2 km chůze nenáročným terénem, návštěvu je možno spojit s prohlídkou hradu Schellenberg v Německu, asi 1km od rozhledny.

Pěšky nebo na kole je možné se na rozhlednu dostat ze Staré Knížecí Hutě, což je asi 8km.

Dále je připraven kyvadlový autobus ze Staré Knížecí Hutě na Zlatý Potok, odkud zbývají na Havran 4km chůze. Pozor, autobus má omezenou kapacitu! Časy odjezdu: Tachov (sportovní hala) 9:30 – Stará Knížecí Huť 9:55 – Zlatý potok 10:10, pak se vrací znovu Na St. Knížecí Huť a bere odtud cestující na Zlatý Potok.

Na Starou Knížecí Huť jede také pravidelný cyklobus s odjezdem z Tachova v 9:35 hod.

Připraven bude také spoj z Tachova (odj. sportovní hala 12:15) do  Silberhütte.