Ten se historií vystěhovalectví českých a středoevropských obyvatel do této jihoamerické země již několik let zabývá a v Ralsku založil Muzeum vystěhovalectví do Brazílie.

„Projekt osidlování Brazílie evropskými imigranty začal v první polovině devatenáctého století, po osamostatnění brazilského království,“ vysvětlil při přednášce Polakovič.

Kolonizátoři pocházeli převážně z německy mluvících oblastí střední Evropy, částečně také ze severní Evropy a z dalších evropských oblastí. Projekt dosídlení Brazílie iniciovala tehdejší manželka brazilského krále Leopoldina.

„Nejvíce osidlované části byly dvě. Subtropický jižní stát Santa Catarina a tropický stát na východním pobřeží Bahía. Tam také převážně mířili obyvatelé Tachovska,“ uvedl Polakovič.

Zatímco kolonizace subtropického jihu byla vcelku úspěšná, v tropické Bahíi se lidé trápili. Například do jižní oblasti se v průběhu devatenáctého století vystěhovalo až půl milionu Němců. Zamířily tam také desítky vysídlenců ze Šumavy, kteří tam úspěšně hospodařili. „Z vyprávění jejich potomků a z pamětí jsme připravili knihu, která vyšla před několika dny,“ upozornil přednášející.

Největší vlna vysídlenců z Tachovska mířila do jihoamerické země od listopadu 1872 do srpna 1873. Čtyři koloniální oblasti ve státu Bahía osídlilo tehdy kolem dvou tisíc lidí, z toho přibližně desetina jich přicestovala z Tachovska. „Ale už v roce 1874 začaly tyto kolonie zanikat, protože tam propukly tropické choroby a ani v zemědělství se tolik nedařilo, jako v subtropickém jihu,“ uvedl Polakovič s tím, že ze dvou tisíc kolonistů jich byla zhruba polovina repatriována zpět do Evropy.

Z Brazílie na Tachovsko se zpátky vrátilo několik desítek lidí, převážně pocházejících z Lesné, Žebráků, Bažantova, Studánky, České Vsi, Přimdy.

Petr Polakovič se do pátrání po osudech vystěhovalců do Brazílie pustil poté, co zjistil, že také jeho předkové do jižní Ameriky vycestovali. „Odjeli tam dva moji příbuzní, bratři, se svými rodinami. Protože měli hodně dětí a docela se jim v hospodaření dařilo, moje dnešní rozvětvené příbuzenstvo tam má kolem dvou tisíc členů,“ uvedl.

Sehnat dostatečné zdroje informací ale prý není jednoduché. „Čerpal jsem z různých zdrojů, hodně informací mám přímo z Brazílie, ale u nás v Česku se příliš dokumentů o této části historie nedochovalo.“