VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Významný autor Johannes Urzidil má kořeny v našem kraji

Tachovsko – Čtyřicet let uplynulo letos na podzim od úmrtí spisovatele Johannese Urzidila, jehož životní kořeny sahají také do tachovského regionu. Jeho vztah k tomuto kraji se také objevuje v Urzidilově díle.

18.12.2010
SDÍLEJ:

Johannes Urzidil. Foto: Reprofoto: František Kovářík

Životní pouť spisovatele Johannese Urzidila skončila na evropském turné v Římě 2. listopadu 1970.

Původ v Šipíně

Urzidil se narodil v Praze 3. února 1896. Matka, vdova židovského původu, měla již sedm dětí a Johánek byl jejím osmým dítětem. Otcem byl Ing. Josef Urzidil, železniční úředník a vynálezce. Ten se narodil roku 1854 v kouzelné enklávě Šipíně učiteli Johannu Urzidilovi a jeho ženě Barboře. Když však byly Johánkovi čtyři léta, umírá matka, o tři roky později se oženil otec Urzidil a vzal si opět Češku od Nymburka. Přitom, mírně řečeno, neměl Čechy v oblibě. Johannes tak vyrůstal v dvojjazyčném prostředí. Poznával Prahu při procházkách s otcem, kdy navštěvovali pražské kostely i hospody.

Mládí v Praze

Navštěvoval německé gymnázium v Praze. Již jako septimán uveřejňuje první básně. Po maturitě v roce 1914 začal studoval germanistiku, bohemistiku a dějiny umění na německé univerzitě, navštěvoval semináře u profesora germanistiky Augusta Sauera, který měl bezpochyby značný vliv na Urzidilovu orientaci na Goetha a Stiftera. Mezitím ovšem byl také zatažen do válečného dění, narukoval do Rumburku a pak sloužil u zásobovacího útvaru v Praze. Univerzitní studia absolvoval v roce 1919.

Od listopadu 1918 pracoval jako překladatel na Úřadě zmocněnce Německé říše v Praze, od roku 1920 jako referent pro tiskové záležitosti a konečně v roce 1921 je jmenován tiskovým radou německého velvyslanectví v Praze. Z pracovních důvodů přijímá v roce 1930 německé občanství. V roce 1933 byl postupně zbavován pracovních povinností a začátkem roku 1934 je propuštěn, tak přichází poprvé o trvalé zaměstnání.

V roce 1922 po několikaleté známosti se oženil s dcerou pražského rabína Thierbergera Gertrudou. Její bratr dr. Friedrich Thierberger učil spisovatele France Kafku hebrejštinu. Od roku 1933 do roku 1938 navštěvují manželé Urzidilovi šumavskou Zvonkovou, kde Urzidil získává domovské právo a následně i československé státní občanství. To se ovšem přibližuje zábor pohraničí a po bídných poměrech druhé republiky přichází okupace. O osudu Urzidila, polovičního žida, a manželky, židovky, si nelze dělat iluze. S padělanými dokumenty odjeli manželé 30. června 1939 v nočních hodinách z Prahy, v časných ranních hodinách překročili hranice protektorátu. Přes Itálii se dostali do Anglie a v roce 1941 přijeli do Spojených států, kde v roce 1946 získali státní občanství. Život v emigraci nebyl lehký, ostatně i doma se setkával s mnohdy s nedůvěrou, Němci ho považovali za Čecha a Češi za Němce. Přesto je zcela možné prohlásit, že existovaly čilé a přátelské styky mezi německými a českými expresionistickými umělci. Obě skupiny gravitovaly spíše do leva, byly protifašistické a usilovaly o bezkonfliktní soužití českých Němců s Čechy.

Kavárna Arco

Pražští němečtí expresionisté se scházeli v kavárně Arco na rohu Hybernské a Dlážděné ulice. V této literární společnosti bylo možné se setkat s Franzem Kafkou, ten se zde setkával s Milenou Jesenskou, Maxem Brodem, Franzem Werfelem, Egonem Ervínem Kischem, Oskarem Baumem, Felixem Welschem, Ernstem Weißem a dalšími. Byla to zvláštní skupina, která se mohla vytvořit pouze v Praze, zde se prolínalo němectví a češství, křesťanství a židovství, kořeny v Rakousku i zakotvení v demokratické republice. Významná byla i překladatelská činnost, kdy se snažili německému čtenáři přiblížit českou literaturu, znali oba jazyky, kulturu a prostředí.

Urzidil a Goethe

Velkou pozornost věnoval Johannes Urzidil Goethovi a Stifterovi. V roce 1932 při stém výročí úmrtí Goetha vydal kulturněhistorickou studii Goethe in Böhmen (Goethe v Čechách), v květnu téhož roku odhaluje Goethův památník v Mariánských Lázních, bronzová socha však nepřežila válečné běsnění a tak byla v roce 1943 rekvírována a roztavena. Jako habilitační práci v roce 1935 připravil Goethe und Böhmische Welt (Goethe a český svět). Pro Urzidila však nebyla příznivá situace, profesor germanistiky Herbert Cysarz byl příznivcem nacionálního socialismu a tak se Urzidil již neodhodlal k obhajobě. Tyto dvě práce se staly východiskem pro nové a rozšířené vydání Goethe in Böhmen v roce 1962. Česky toto dílo vyšlo v překladu Veroniky Dudkové v roce 2009.

Urzidilova bibliografie od roku 1913 do roku 2004 má 1488 položek, jsou to básně, povídky, eseje, fejetony, kritiky, úvahy, literárněhistorické a kulturněhistorické studie, monografie, překlady do němčiny. V roce 1936 vydal Urzidil monografii Wenzeslaus Hollar. Der Kupferstecher des Baroks. Ta vychází následující rok v českém překladu Václav Hollar – umělec, vlastenec, světoobčan. Českým soudobým malířům byl věnován soubor textů Zeitgenössische Maler der Tschechen – Čapek, Filla, Justitz, Špála, Zrzavý (Soudobí čeští malíři …).

Rodinná sága

Svědectví o vlastním životě a životě v kavárně Arco, o rodu Urzidilů, o pobytu v šumavské Zvonkové i v exilu je uloženo v několika desítkách povídek. Samozřejmě se zde prolíná skutečnost a fikce, to však činí povídky neobyčejně čtivými. V mnohých povídkách se setkáváme s místy od Plané k Bezdružicím, ke Kladrubům a Boru. V roce 1971 vyšla posmrtně sbírka povídek Die letzte Tombola (Poslední tombola), kde je povídka Die Frau mit den Handschuhen (Žena s rukavicemi). Tu lze nazvat ságou rodu Urzidilů.

Spisovatelův děd Johann Urzidil, pocházel z Holýšova, v roce 1831 ukončil učitelskou přípravku v Plané a místa jeho působení byly Michalovy Hory, Bezdružice, Šipín a další místa až po Bor, v Boru již zastával místo řídícího učitele. Byl vynikajícím učitelem, sepisoval učebnice, byl dobrým hudebníkem, byl vysoce oceňován světskou i duchovní vrchností. Praděd z matčiny strany byl Bezdružický ranhojič a porodník Wenzel Heinl, ten se narodil 1760 jako syn sedláka ve Vysočanech, v roce 1781 byl knížetem Carl zu Löwenstein Wertheim propuštěn z poddanství a poslán jeho jasností do Prahy studovat teologii. On však, aniž by to věděl jeho podporovatel, vystudoval chirurgii a porodnictví. Když se vrátil s pergamenovým diplomem doktora a porodníka, byl vzat na milost, jeho jasnost trpěla žlučovými kameny, kněžna právě slehla a Heinl pomohl úspěšně knížecímu potomku na svět. Byl pak jmenován panským lékařem v Bezdružicích. Heinlova dcera Barbora se stala ženou učitele Urzidila.

Urzidil česky

V českém jazyce vyšla sbírka Hry a slzy ve dvou vydáních v Odeonu v roce 1985 a 1988. Je to dobře zvolený výběr a postihuje spisovatelovo dětství až po odchod do emigrace v roce 1939. Po roce 1996 vyšla řada překladů (Kde končí údolí, Pražský Triptych, Poslední host, Jdu starým lesem). V roce 2005 vyšla kniha Život s českými malíři, kde je vzájemná korespondence s malířem Janem Zrzavým, vzpomínky a dokumenty. V roce 2009 vyšel Goethe v Čechách a dvojjazyčný Průvodce dějinami Čech, v letošním roce esej Tamhle jde Kafka. Zajímavým dokumentem je přepis magnetofonového záznamu neformální diskuse Ferdinanda Peroutky a Johannese Urzidila v šedesátých letech v New Yorku O české a německé kultuře. V pěti kapitolách se čtenář může seznámit se spisovateli v kavárně Arco, s Franzem Kafkou a Karlem Čapkem, s německými překladateli, hovoří se o Goethovi a lidové poezii, Franzi Kafkovi a Mileně Jesenské. Urzidil vzpomíná na českou moderní výtvarnou scénu v letech 1917 – 1924. V závěru se hovoří o nacionalismu. Zde Urzidil tvrdí, že doba dvaceti let byla příliš krátká na to, aby zde mohlo vzniknout československé Švýcarsko.

Před čtyřiceti lety se uzavřela životní dráha Johannese Urzidila. Vlastence, který ovládal oba zemské jazyky a upřímně usiloval o harmonické soužití obou národů. Okolnosti však nedovolily, aby se taková idea naplnila. Kořeny rodu Urzidilů jsou v našem kraji. Určitě by bylo vhodné přiblížit osobu i dílo Johannese Urzidila širší veřejnosti a vhodným způsobem dále popularizovat spisovatele i jeho dílo.

František Kovářík, Milíře

18.12.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Představení nového loga a tabule v rámci projektu záchrany Böttgerova sloupu ve spolupráci s německou firmou v rámci projektu Böttger.

Obora představila logo s Böttgerovým památníkem

Jedním z cílů záchranných složek byl také požár valníku mezi Stříbrem a Těchlovicemi.

Čtvrtek na Stříbrsku: Dvě dopravní nehody a požár valníku se slámou

Bouřka se silným větrem zaměstnala hasiče v celém kraji

Plzeňský kraj - Hasiči odstraňovali padlé stromy a větve na více než třiceti místech.

OBRAZEM: Setkání s indiány vystřídalo kroužkování ledňáčků

Tachovsko – Společnému soužití člověka s přírodou se věnoval příměstský tábor s Dětským domovem Domino Plzeň.

Petr Ardeleanu bude v sobotu pískat na Baníku

Tachovsko – Ve čtvrtém kole nejvyšších fotbalových soutěží nebudou chybět ani jména všech tří Tachováků, kteří v nich působí. Dva z nich se vydají na Moravu.

Rozhodne již Stříbro o motokrosových titulech?

Stříbro - Neděle 20. srpna bude na motocyklovém závodišti ve Stříbře patřit atraktivnímu programu BUKSA/ADOS Mezinárodního mistrovství České republiky v motokrosu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení