Každým rokem přijíždí do Chodové Plané její někdejší obyvatel Wolfgang Wanka, aby celý den proseděl v kulturním domě nad kronikami a fotografiemi. Stalo se tak i v sobotu, kdy se konala výstava „Chodová Planá ve fotografii“.

Brýle a příruční lupa, taška plná historických dokumentů a dobových fotografií včetně rodokmenů sahajících až k počátkům sedmnáctého století. To vše je nezbytnou součástí při pátrání po předcích i vzpomínání na doby minulé. Pomalu prohlíží fotografie, obrací stránky kronik a pročítá historii obce Kuttenplan, dnes městysu Chodové Plané. Problémy mu nedělá ani text psaný azbukou.

Jaký je váš vztah k městysu?
Mám zde zapuštěné kořeny. Vždyť s Chodovou Planou se pojí mé dětství a život rodičů. Otec Karl se narodil zde v bývalém hostinci. Společně s dalšími muži z Chodové Plané narukoval do první světové války. Já se narodil v roce 1935 v Košicích, kde pracoval otec jako okresní soudce. Tam se vlastně dostal po skončení první světové války když přijel ze zajetí v Podkarpatské Rusi. V třicátém osmém jsme se ale všichni přistěhovali na statek do Chodové Plané, který jsme vlastnili od roku 1932. Byl nám ale zabaven v pětačtyřicátém. Přišel národní správce a protože my měli německou národnost, tak došlo k vystěhování. Bydleli jsme potom nějakou dobu na faře. V patnácti letech v roce 1950 jsem odešel do Německa. Maminka s otcem zde zůstali. Dříve se statku říkalo „Watzka huaf“, dnes je to dům s popisným číslem 35.

Byl jste se v poslední době podívat uvnitř?
Byl. Dost se to tam změnilo a není divu za tu dobu.

Jak fungoval statek původně?
Ke statku patřilo dvacet hektarů polí a nějaké lesy u Výškova a bývalé cihelny, která za války byla zničena bombardováním. Na statku se choval skot. Krávy a býci. Vzpomínám si, že babička měla hodně slepic a hus. To bylo ale před druhou sv. válkou. Za války pak nebylo možné nic z toho dělat. To je novodobější historie. Statek je ale datován až někam na počátek sedmnáctého století.

Po roce 1950 jste se s rodiči už neviděl?
Byl jsem také patnáct let v Americe a právě proto, abych maminku viděl, tak jsem se vrátil do Německa. Táta zemřel v šedesátém čtvrtém a je pohřben na zdejším hřbitově. Maminka v roce 1968 odjela také do Německa a poté, co i ona zemřela, jsem její urnu přivezl sem do Chodové Plané. Bohužel, nenechavostí některých lidí i pádem větví po vichřici došlo k poškození hrobu.

Co jste hledal v Americe?
Když jste mladý, tak chcete něco poznat a vidět. A také jsem se chtěl naučit anglicky.

Jak si udržujete dobrou českou výslovnost?
Rád si povídám se zdejšími přáteli a také hodně čtu knihy psané v českém jazyce. Například Psohlavce od Jiráska. Sice něčemu nerozumím, ale mám u sebe slovník a hledám…

Pátráte také po minulosti vašich předků?
Mám ji vysledovanou v dokumentech až k roku 1650. Mé jméno Wanka je odvozeno ze slovanského Vaněk, podobně jako Váňa a v tom vidím mé slovanské předky.