Ze stavby – jejíž podoba se údajně zachovala pouze na jediném obrazu – zůstaly zarostlé haldy sutě a při nich dvojice lip velkolistých s nízko zavětvenými širokými korunami, dub se znovu vztyčeným pomníkem obětem 1. světové války, rybníčky … Zpět k lipám, v roce 2008 jsme naměřili obvody kmenů 484 a 431 cm. Nedávno byly Správou CHKO Český les vyhlášeny za památné stromy a došlo k jejich nezbytnému ošetření. Celé lipové stromořadí najdete na jižním konci bezlesí při cestě k lesní školce u rybníka Podlesáku a do Chodského Újezda.

Než opustíme luční enklávu Jalového Dvora, ještě pár slov o malém rybníčku na okraji lesa v ústí Žďárské cesty. Ponořené i vynořené a přesličku připomínající rostliny patří prustce obecné, kriticky ohroženému druhu naší květeny. Zdejší populace však pochází ze zaniklého rybníka v Broumově. V létě tu můžete ještě navíc spatřit žluté květy bublinatky jižní, vodní masožravky. A kudy z Broumova na Jalový Dvůr? Nejlépe po červené turistické značce od západního okraje obce k rozcestí „U modřínů“, odtud stále rovně a vzhůru lesem.

Mým oblíbeným místem je louka na půli cesty od Jalového Dvora k Prostřednímu Žďáru s jablůňkou „frňákovníkem“. Vybavujete si ona podivná jablíčka z pohádky Tři veteráni? Z louky je výhled do vnitrozemí a na Vlčí horu. Na počátku jara vídám okolo kroužit pár černých čápů. Zajisté tu někde hnízdí. Odbočíte – li na posledním lesním rozcestí před Prostředním Žďárem vlevo, cesta klesá strání až k místu, kde nový les zarůstá nedávnou mýtinu se skalkami. Proč se o této lokalitě zmiňuji? Ve zbytcích suťového lesa tu přežívají poslední jedinci chráněné – v severní části Českého lesa velmi vzácné – měsíčnice vytrvalé. Opakovaně jsem tu po několik let fotil i horský druh pryskyřník platanolistý. Při mém posledním hledání tohoto bělokvětého pryskyřníku na jaře roku 2008 jsem nenašel ani jediný.

Žďárská cesta vede logicky na Žďár, tedy na ten Prostřední. Nacházím zde informační panel Správy CHKO Český les a z textu Petra Mudry se dovídám o výskytu silně ohrožené orchideje vemeníčku zeleného nebo kriticky ohroženého vítodu douškolistého na okolních loukách. A nejen to, vyznání zdejší krajině v úvodu textu tabule je natolik poetické, že vám jej závěrem musím ocitovat: „Krajina v okolí Prostředního Žďáru patří po estetické stránce k nejpůsobivějším koutům v severní části Českého lesa. Rozptýlená venkovská zástavba obklopená věncem květnatých mokřadních luk, ztracená kdesi uprostřed rozlehlých hraničních hvozdů působí na city návštěvníka nejpřirozenějším způsobem – harmonií, poklidem a uvolněnou atmosférou, prostou jakýchkoli významnějších rušivých vlivů“. K tomu není třeba cokoli dodávat.

Miroslav Trégler