V novodobé historii považujeme tento letopočet za rok vzniku obce, protože přesnější datum není známo. Vloni tedy od tohoto data uplynulo 895 let. Před mnoha staletími si vesničku zcela jistě vryli do paměti všichni pocestní a formani, kteří tudy putovali po Norimberské cestě z Čech do Německa a opačně. Průjezdní spojnicí mezi Českem a Německem byly Benešovice ještě donedávna, kdy tudy vedla mezinárodní silnice E50. I dnes stojí obec u spojnice obou států, u dálnice D5. K obci dnes patří osady Lom a Pražka.

Benešovice leží v nadmořské výšce od 480 do 500 metrů na neúrodné, podmáčené půdě, kde se nedařilo polním ani lesním plodinám. Přesto obyvatelé Benešovic byli odedávna převážně zemědělci. Bylo mezi nimi i pár řemeslníků a domácích zpracovatelů ovčí vlny.

První osídlenci se na původně nehostinném místě usadili pravděpodobně v souvislosti s vybudováním stezky do Německa. Ta vedla zřejmě od Prahy, přes Rokycany, Starý Plzenec, Benešovice a Lom směrem na Lobzy, Damnov a dál do Německa. První zmínka o Benešovicích souvisí se založením kladrubského kláštera. V jeho zakládací listině daroval Vladislav I. klášteru několik obcí s výjimkou Benešovic, Lomu a deseti dalších. Tím dal těmto obcím král jakousi volnost a zároveň nemusely platit po určitou dobu daně. Přesto se nejprve Lom a řádově o století později i Benešovice dostaly do majetku kladrubského kláštera. Může za to král Václav I., který se v klášteře zastavil v roce 1235, aby si tu „vypůjčil“ od opata 200 hřiven stříbra. A za to mu pak věnoval Benešovice, k čemuž došlo 20. října 1239.

Původní spojovací cesta mezi Čechy a Německem sice zaznamenala několik drobných změn, ale stále vedla přes Benešovice a Lom. Ve 14. století získala za Karla IV. značnou prestiž a začalo se jí říkat Zlatá stezka. Benešovice se staly velmi důležitým místem.

Pak ale přišly husitské bouře a dlouhotrvající války. Mniši i s opatem z kladrubského kláštera urychli před Žižkou a jeho vojskem. Opuštěný klášter a vše co k němu patřilo si dělila mezi sebou šlechta. Benešovice, stejně jako mnohé jiné obce, byly zastaveny roku 1421 Janu Hanovcovi z borské větve Švamberků. Zpět pod klášter se dostaly až v roce 1506. Ne však na dlouho. Klášter potřeboval opravy a postupně prodával svůj majetek okolním šlechticům. A tak za necelých padesát let patří Benešovice s výjimkou hospodářského dvora opět k Boru.

Jak běžela desetiletí a staletí, majitelé Benešovic se střídali, většinou ale obec patřila pod kladrubský klášter nebo borské či svojšínské pány. Koncem 18. století byl klášter definitivně zrušen a a veškerý majetek včetně Benešovic převzalo české království. Když pak byla vyhlášena v roce 1825 dražba budov a majetku, vše koupil kníže Alfréd Windischgrätz. Ten příliš nevycházel s benešovickými sedláky, na které měl podle jejich mínění neoprávněné požadavky. Jejich spor byl vyřízen soudem až po sedmi letech a ke spokojenosti sedláků.

Benešovické obyvatele postihlo v druhé polovině 19. století a začátkem století 20. několik požárů a katastrof, jako například silné krupobití, které zničilo celou úrodu. Obě světové války přinesly obyvatelům velká utrpení, krize mezi válkami pak bídu. Benešovice byly roku 1945 osvobozeny americkou armádou. (pom)

(Použitá literatura: Benešovice, historie a současnost, Jiří Čechura, 2005)