VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Železničář Jiří Bízek: Práce je pro něj koníčkem a koníček prací

Bezdružice – U Jiřího Bízka z Bezdružic přesně platí, že koníček se stal povoláním. Nebo povolání koníčkem? To je ostatně jedno. Každopádně je Jiří Bízek „ajznboňák" (v tom dobrém slova smyslu) každým coulem.

23.5.2012
SDÍLEJ:

U Jiřího Bízka z Bezdružic přesně platí, že koníček se stal povoláním. Foto: Archiv Jiřího Bízka

Ve svém zaměstnání řídí osobní vlak na trati mezi Pňovany a Bezdružicemi a zpět, ve volných chvílích si staví doma modelové kolejiště, vede kroužek železničního modelářství při bezdružické základní škole, vede kroniku o Bezdružické lokálce (ale také městskou kroniku) a napsal o této regionální trati výpravnou publikaci.

Můžou za to parní mašinky

Jak sám říká, o železnici se zajímal, sotva pobral rozum. „Měl jsem babičku v Plzni a na procházky jsem chtěl vždycky chodit tam, kde jezdili mašinky, takže jsme každou možnou chvíli chodili na lávku nad plzeňské nádraží," popsal své železničářské začátky. „Ty vlaky, které pod lávkou jezdily, byly parní a mě to úplně pohltilo."

V jeho zálibě jej podporovala hned od útlého dětství i rodina. „Měl jsem dřevěný vláček a když jsem šel do první třídy, dostal jsem svůj první elektrický vláček." Z typicky železniční rodiny ale Jiří Bízek nepochází. „I když tak trochu možná jo. Praděda už byl strojvůdce a děda dělal návěstního mistra. Ale z rodičů nikdo na dráze nedělal. K lásce k železnici a k mému povolání mě ale přivedla teta, která dělala na správě dráhy," uvedl.

Vlaky jej provázely prakticky celé dětství. „Bydleli jsme v Konstantinových Lázních a já od šesté třídy dojížděl do školy do Bezdružic. Když jsme vždycky čekali na vlak, do Bezdružic v tu dobu přijížděl nákladní vlak s parní lokomotivou. Pozoroval jsem ho a fascinovali mě posunovači. To jsem chtěl dělat, ale postupem času jsem si ujasnil, že chci dělat strojvůdce. A z deváté třídy už jsem šel na dopravní průmyslovku do Plzně," popsal.

Jak se dostal k lokálce

Absolvent této školy ale ještě není hotovým „mašinfírou", k tomu se musí postupně dopracovat. Pan Jiří nastoupil do lokomotivního depa v Chebu, aby si splnil svůj profesní cíl – řídit velké lokomotivy dálkových vlaků. „Ale život v Chebu se mi nelíbil a osud mě zavál zpět domů. Na trati z Pňovan do Bezdružic hledali člověka, tak jsem to zvážil a zažádal o přeložení."

Z nádražáků, kteří jej vozili do školy, se rázem stali kolegové. Do zácviku přišel v roce 1977, první samostatnou šichtu na vlaku měl 1. května 1978. Bezdružické lokálce zůstal věrný a toto manželství trvá pětatřicet let.

Více najdete ve čtvrtečním tištěném Tachovském deníku.

Autor: Jiří Kohout

23.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ve Stříbře se uskutečnil druhý koncert kapel z partnerských měst
15

FOTO: Druhý koncert kapel z partnerských měst měl úspěch

Jak reklamovat koupený dům či byt

A zase ten Bakoš. Tentokrát sestřelil Jihlavu

Plzeň – Viktoria Plzeň vyhrála 2:1 v Jihlavě gólem z 92. minuty.

Obrazem: Dobrovolní hasiči soutěžili ve Ctiboři

Ctiboř - Na fotbalovém hřišti obce Ctiboř se opět konal již tradiční Memoriál Františka Žejdla a Memoriál Ing. Josefa Dvořáka.

Chystají výstavu výpěstků

Sulislav – Malý sálek sulislavského pohostinství bude hostit nevšední výstavu. Jde o výstavu ovoce a zeleniny a k vidění bude 26. a 27. srpna. 

Další dealeři drog dopadeni

Tachovsko - Tachovským kriminalistům se v boji proti distribuci drog povedl další úspěšný zásah.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení