V létě je obklopen rekreanty, turisty, houbaři, borůvkáři … zkrátka je tu frmol. A co uprostřed zimy? Vracím se vzpomínkou o rok zpět, do loňského února. Podnikl jsem tehdy celodenní okružní cestu kolem Bonětického rybníka. A nejen po břehu.

Od Holého Boru (to není prosím borová mýtina, nýbrž též rybník) stoupám nejprve na Doubravník, 494 metrů vysoký vrch. Doufal jsem – věříce názvu – v nějaký zbytek doubravy na vrcholu. Marně. Za to jsem cestou zpátky k silnici ze Stráže do Bonětic objevil Václava, Vojtěcha a Aloise. Jde o malé lesní rybníčky, nikoli rybáře či lesníky.

Bonětický rybník je skoro celý zamrzlý, jen v zátokách (na přítocích) se černá a leskne hladina. V ní se odráží párek bílých labutí a siluety stromů ze břehu. Kopírování břehu překazil plot „soukromého pozemku střeženého kamerou“. I tak jsem bez úhony došel na hráz. Ta je zčásti zarostlá trním, jímž se prodírám směřujíce k místu, kde hučí přepad z rybníka a voda skáče do romantické břidlicové rokle.

Další plot – tentokráte na jižním břehu – patří bývalému letnímu táboru pro děcka plzeňských Škodováků. Co je zde dnes, opravdu nevím a ani jsem to nezjišťoval. Je mi to celkem jedno. Břeh zátoky Čankovského potoka i les nad ním jsou ozdobeny žulovými balvany a skalkami. Jsme v přírodním parku Valcha a podobná seskupení jsou tu častá a vlastně typickým jevem v území.

Zatímco nad severním břehem Bonětického rybníka se klene již zmíněný vrch Doubravník, téměř symetricky nad jižním břehem nachází se o 1 metr nižší vrch Hamerský. I ten jsem plánoval v rámci okružní cesty zdolat, jenže ouha … trochu jsem zbloudil. To je důvod, proč vám nedokáži říci, kde přesně se nachází „tančící sosny“ – dvě těsně u sebe vyrostlé borovice výše se navzájem objímající. Určitě vám jejich objevení stojí za trochu námahy.

Čankovský potok jsem překonal můstkem na žluté turistické cestě do Stráže, kde překonávám i Úhlavku. Od městečka zpět k rybníku jdu po levém břehu říčky. Nad vtokem do Bonětického rybníka se celkem nezáživný vodní tok a údolní niva mění v zajímavý mokřad. Přes pahorek (samozřejmě se žulovými balvany) se vracím již podruhé k silnici a k Holému Boru. Ještě se podívám do malého lůmku, uzavřu pomyslný kruh a ukončím zimní obcházení Bonětického rybníka. Mimo vesnice jsem nepotkal živáčka. To je rozdíl oproti létu!

Miroslav Trégler