Jenže pravdu má tentokrát i státní moc. Korona není chřipka, jak na samém počátku karantény říkal například principál Jan Hrušínský. Přísná omezení hromadných akcí platí i ve státech, které ti, kdo nemají rádi současnou vládu, považují za vzor.

Jenže jak to udělat, aby se v kolonce „zemřeli s covidem“ neocitla živá kultura? Úbytě se netýkají jen muzikantů. Lidé se nevrátili do divadel a do kin, v potížích se ocitli knihkupci a nakladatelé. Co s tím?

Vládní koronalegrace s vážným obsahem

Stesky nad hygienickými pravidly mohou mít něco do sebe: Proč se může do metra a ne na koncert? Proč může být na koupališti hlava na hlavě a festival není povolen? Jsou to však planá mrzení. Ochrana životů ohrožených lidí je teď jednoznačně první a pravidla je potřeba dodržovat.

Apel na státní pomoc je však zcela namístě. Co se zatím osvědčilo? Jednorázové dávky živnostníkům a v poslední době lázeňské vouchery. Po těch si mohou lidé ruce utrhnout. Jejich obdoba na návštěvu koncertu, kina, divadla nebo na nákup knížky by byla skvělá věc. Když to státu jednou vyšlo, proč ne podruhé?