Očekávané se stalo skutkem. Nová vláda nezavede povinné očkování. To mělo být odkazem kabinetu Andreje Babiše. Fiala prý nechce rozšiřovat příkopy ve společnosti. Ve skutečnosti si však neví rady. To mu nevyčítejme nijak hořce, rady si teď neví nikdo.

Smutný příběh zpěvačky Hany Horké by mohl být emotivní výzvou k tomu, aby byla vakcína povinná. Paní Horká podle svého syna věřila „antivaxerům“ a různým ezoterickým webům. Injekce se bála, ale prý toužila chodit za kulturou a do restaurací. Proto se schválně nakazila covidem. Po zdánlivě lehkém onemocnění náhle zemřela.

Nevyhnuli bychom se takovýmto dramatům, kdyby bylo očkování nařízeno už před několika měsíci? Když bylo dávek dostatek a vědělo se, že nejsou sice zázračnou tečkou, ale s velmi vysokou pravděpodobností chrání před smrtí? Babiš tehdy váhal, jako dnes váhá Fiala.

Martin Komárek.
Rath: Bůh krajského formátu

Při tom výzva „očkujte se“ je pro lidi, kteří věří ve vědu a západní svět, banální. Pro “antivaxery“ nemá smysl, chápou to jako svádění satana. Jako bychom říkali dvouletému dítěti: „Důrazně doporučuji, abys neskákalo do bazénu, plavat neumíš. Ale je to tvá volba.“

Vrátíme-li se k smutnému a hoře vzbuzujícímu příběhu paní Horké, vinit z jejího skonu ty, kteří svobodně vyjadřují své názory proti očkování, by bylo zpozdilé. Jako každý měla právo utvořit si vlastní názor. Mohla slyšet i opačné hlasy, ty mají prostoru a času všude dost. Nepadá však stín na vládu, v tomto případě tu Babišovu, že povinné očkování nezavedla včas, ačkoli mohla, a věděla, že je to správné?

Zpět však k nynějšímu rozhodnutí. Kdyby bylo učiněno před měsícem, bylo by špatné. Teď je to otázka. O covidu víme málo, ale současná vlna takzvaného omikronu vzbuzuje naději. Smrtící virus se dost možná změnil v pouhé otravné nachlazení. Navíc nikdo neví kolikátá dávka a nakolik chrání. Nařídit očkovací povinnost by teď působilo skoro směšně. Krom modliteb by měla však vláda udělat ještě toto: připravit perfektní zákon pro povinnou vakcinaci použitelný hned, jak bude potřeba.