Andrej Babiš v debatě Deníku reagoval na otázku, zda si jeho vláda uměla poradit s pandemií před rokem, nezvykle nakvašeně. Jeho útočnost je známá. Tentokrát ale nepůsobil jako boxer v ringu, který zasypává soupeře údery. A nehledí na to, zda jsou podle pravidel. Tentokrát se zdálo, že je zahnán do kouta a mlátí kolem sebe nazdařbůh.

Proč?

Premiér si „ví rady“ skoro vždycky. Nebo aspoň vzbuzuje ten dojem. Dává najevo sílu, neústupnost a kompetenci. Spoléhá na to, že každého „umluví“.

Kateřina Perknerová
Premiérovy Achillovy paty

Jenže covid se nedal umluvit.

Loni na konci léta udělala vláda osudovou chybu, která patrně stála životy tisíců lidí. A nezdá se ani dnes, že by se poučila, jak měla.

Na covid zemřelo dosud minimálně třicet tisíc lidí. Utěšovat se tím, že to byli zejména staří a nemocní, je hloupé. Chce někdo, aby se jeho stará maminka dusila na oddělení JIP jen proto, že zbytečně chytila virus? To nikdo nechce.

Bývalý Babišův ministr Roman Prymula tvrdí, že kdybychom před rokem přijali tvrdší opatření, mohli jsme zachránit patnáct tisíc životů. Pan profesor občas mluví víc, než musí. A občas se dokonce napije v restauraci, kam podle svých vlastních nařízení nesmí. V tomto má ale nejspíš pravdu.

Člověk nemusí být velký znalec, stačí mu prosté počty. Vzato na počet obyvatel umřelo v Česku na covid (srovnáno na počet obyvatel) přibližně třikrát víc lidí než v sousedním Rakousku či Německu. I když bereme s povzdechnutím v úvahu, že tyto země jsou vyspělejší a jejich zdravotnictví chytřejší, je nepoměr děsivý.

Martin Komárek.
Neopakujme podzim 2020

Andrej Babiš to ví a ví, že v dějinách už to tak bude zapsáno navždy . Katastrofální epidemie kosila Česko víc než jiné země. Nikdy se nedovíme, do jaké míry k tomu přispěl alibismus vlády a do jaké míry jiné příčiny. Navždy bude zaznamenáno, že Babišova vláda udělala málo, i když mohla udělat mnoho.

A premiér se proto obává, že se z covidu stane volební téma.

O to víc teď překvapuje bezstarostnost. Podíváme-li se na veřejné zdroje, co epidemiolog, to názor. Tihle lidé teď zažívají žně veřejné slávy. Kdyby nebylo covidu, nikdo by o nich nevěděl. Vláda by se však měla chovat rozumně. V případě koronaviru se zatím vždy ukázalo, že se naplní nejhorší očekávání, ba co víc, budou překonána. Loni sliboval pan Babiš už žádný lockdown, jen chytrou karanténu. Ve zpětném pohledu je to tragicky směšné. Dnes se slibuje totéž.

Testy ve školách ukázaly, že se tam mnohdy nákaza šíří. Tak proč jsou nyní zrušeny? Nemůže to mít stejný zničující dopad jako loňské odmítnutí roušek? Testování žáky obtěžuje minimálně, jeho přínos ale může být velký. Mělo by být zavedeno i na pracovištích.

Luboš Palata
Slováci mohou i na papeže bez vakcinace. Stát to vzdal

Můžeme se samozřejmě utěšovat tím, že více než polovina obyvatel má vakcínu. Nejsou sice zcela chráněni před tím, aby se nakazili, ale smrt jim nehrozí.

Vyspělé země nařizují povinné očkování pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách či vůbec státních zaměstnanců. Myo tom neuvažujeme. Proč? Jako bychom například nechávali na hasičích a chirurzích, jestli při práci pijí alkohol, nebo ne.

Je mnoho důvodů, proč věřit, že letošní vlna epidemie nebude zdaleka tak silná jako ta loňská. Kvůli očkování kvůli takzvané promořenosti naší země. (příšerné sousloví: „promořená země…“). Premiér však nemá právo kojit se nadějemi, má jednat bez ohledu na to, že mu to může ubrat politické body. Loňská vládní „maňana“ se nesmí opakovat.

Martin Komárek.
Očkovat, očkovat, očkovat

Vše ukazuje na to, že koronavirus je velice „učenlivý“ a zaplní každé místo, kam se může dostat. Je tu kolem čtyř set tisíc lidí, kteří jsou stále smrtelně ohroženi. Jejich ochrana je ve srovnání s tím, že budeme před volbami vypadat hezky, nekonečně důležitější.