Ruská agrese a domácí úkoly

Poté, co nepředstavitelná ruská agrese plní média již několik dní, je těžké psát další komentář. A tak se spolehnu na rakousko-uherské geny v každém z nás a zkusím stanovit sedm úkolů na další dny.

1. Zapomeňme na slovo "nemožné". Putin dělá jen to, co už mnoho let říkal. A my před tím zavírali oči a tvrdili, že je přece nemožné, aby rozpoutal krvavou válku jen pár set kilometrů od našich hranic. Dnes už víme, že je schopen všeho.

Zdroj: Deník

2. Přestaňme měřit naši budoucnost penězi. Roky jsme Putinovi ustupovali jen proto, že jsme frčeli na droze levného ruského plynu. Nechtěli jsme platit mírně vyšší cenu za plyn z jiných zemí, nechtěli jsme platit za snižování energetické náročnosti našeho průmyslu a našich domovů. Dnes za to zaplatíme mnohem víc. Nejen penězi, ale i tím, že musíme našim dětem vysvětlovat, co je to válka a proč kousek od nás umírají lidé.

Máme odkládat stavební zákon?

3. Nebojme se. Už jsme zjistili, že Putin je schopen všeho. Ale my nejsme schopni skoro ničeho, protože neustále řešíme, co naše kroky vyvolají. Nedávno jsem slyšel moc hezké rčení – z tygra se nestane koťátko tím, že ho budete hladit. Jenže my jsme změkli a zpohodlněli a Putin toho dokonale využívá. Pokud se zbavíme strachu jednat dostatečně důrazně, začne se bát on. Rozumí jen síle, ať už bolestivým sankcím, posilování NATO nebo budování společných evropských obranných kapacit, fyzických i kybernetických.

4. Přestaňme být rukojmí. Důrazné evropské sankce zablokovalo na jednání pár zemí. U Putinova vazala Orbána to nepřekvapuje. Kypr funguje jen díky ruským penězům. Ale u Německa žádný takový důvod není. Evropa proto musí projít reformou a jasně říct, že několik málo zemí nemůže blokovat velkou většinu ostatních. Ať se různé citlivé věci schvalují třeba dvoutřetinovou většinou – ale přestaňme být rukojmím těch, pro které je agresivní Rusko bližším partnerem než Ukrajina, kde každý den umírají stovky lidí.

5. Volejme politiky k odpovědnosti. Dnes má každý politik na své síti ukrajinskou vlajku a i dlouholetí přátelé (nebo spíše klienti?) Putinova Ruska mažou své fotky z ruských recepcí se svatojiřskou stužkou na klopě. Ale my se nesmíme zapomenout ptát. Co jste udělali pro navýšení obranyschopnosti Česka? Proč jste snižovali rozpočet armády? Proč jste blokovali boj proti dezinformacím? Proč jste neřešili mediální výchovu ve školách?

Pandemie, válka, inflace. Ale život nekončí

6. Mluvme o tom, kam patříme. Jediné, co drží Putina dál od Česka, Polska nebo pobaltských států, je naše členství v Evropské unii a v NATO. Musíme to připomínat, musíme přestat hledat politické body neustálou kritikou Bruselu, musíme začít jasně a jednoduše lidem vysvětlovat, co by pro Česko znamenalo fungování mimo EU. Ještě před pár dny by ty argumenty byly hlavně ekonomické. Dnes už ale vidíme, že jde především o naši svobodu a život.

7. Došlápněme si na zrádce. Roky jsme v Česku trpěli šíření lživých informací a manipulaci s veřejným míněním. To musí přestat. Lež není názor, aktivní manipulace s lidmi není svobodná diskuse. Naučme se rozlišovat pojmy, braňme svobodu slova – ale s tím, že pak každý musí nést odpovědnost za to, co ve veřejném prostoru pronese.

 A k těmto sedmi úkolům ještě jedna prosba. Ukažme naši dobrou stránku. Češi patří mezi velmi štědré národy, dokážeme v různých sbírkách vybrat spoustu peněz, dokážeme všeho nechat a jet pomáhat přes půl republiky po nějaké katastrofě. Teď to budeme moci dokázat i tím, že pomůžeme tisícům Ukrajinců najít u nás nový domov a znovu vybudovat to, co jim Putin ukradl. Jak vidím první reakce – od milionových darů po ubytování pro jednu rodinu – tak tohle zvládneme. A jsem pyšný na to, jak umíme pomáhat. Díky za to

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.