Žijeme v době, kterou si sotva kdo z nás dokázal ještě před týdnem představit. Putinovské Rusko bombarduje ukrajinská města, invazní vojska přes hrdinství ukrajinských vojáků postupují a okupují další a další území. Bojuje se v ulicích milionového Charkova, ukrajinská metropole Kyjev je obklíčena ruskými tanky, lidé se skrývají v metru, v krytech, statisíce jich prchají k nám do Evropy, do Evropské unie do bezpečí.

Právě teď jedu pendolínem z Košic, které je plné ukrajinských běženců, kterým stačí ukázat pas a průvodčí jen mávnou rukou, usmějí se, dají jim minerálku a žádnou jízdenku platit nechtějí. Včera nepředstavitelné, dnes už ne.

Luboš Palata
Pomoci Ukrajině. Teď hned!

Stejně tak byla ještě včera nepředstavitelná mnohá rozhodnutí, které na podporu Ukrajiny učinil Západ. Evropská unie oznámila, že pro Ukrajinu zakoupí a dodá jí vojenské stíhačky, Česko poslalo do bankrotu jednu z největších bank v zemi. Kvůli tomu, že byla ruská.

Evropské sankce byly přijaty osobně proti ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Ukrajinu podpořilo plné Václavské náměstí. V několika evropských zemí se lidé mohou hlásit do dobrovolnických mezinárodních jednotek na obranu Ukrajiny. A dalo by se pokračovat.

Kateřina Perknerová
Válka, která se nás přímo dotýká

Včera Ukrajina podala žádost o vstup do Evropské unie a požádala, aby byla ve speciálním řízení do EU přijata. Ještě před týdnem by se něco takového bralo jako plácnutí do vody, nesmysl, kterým by se nikdo nezabýval. Jenže dnes je všechno jinak.

Pokud možno okamžitý vstup Ukrajiny do EU podpořil i český premiér Petr Fiala a unie se bude ukrajinskou žádostí o vstup opravdu vážně zabývat. Až teď, když Ukrajnu ztrácíme, nám dochází, jak moc ji my Evropa potřebujeme. Pozdě, ale přece.