"Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod.
Vždyť intermarmeláda…"

Tak zazněla bojová píseň léta páně 1427 před branami Tachova, když tlupa chrabré lůzy stíhající nebohé a zcela nevinné křižáky, kteří nejdříve čekali na husity u Stříbra, ale na poslední chvíli se rozhodli zbaběle vzíti do zaječích přes Tachov, zaklepala a slušně vstoupila do města Tachova. Ulicí, jenž byla později pojmenována Krvavá. Důvod, proč byla tato nevinná ulice pojmenována Krvavá, je zcela neznámý, ale zřejmě to bylo na počest chrabrých a odvážných činů, jež zcela mírumilovná husitská armáda, s laskavostí husitům vlastní, vykonala ve městě Tachov.

Hned po vstupu do města husité mírumilovně povraždili všechny přítomné muže, aby poté velmi mile a vřele mohli znásilnit všechny tachovské ženy a dívky. Poté, s již zmíněnou laskavostí vyrabovali město, neboť tachovští muži se jen bez hnutí líně váleli v kalužích krve a tachovské ženy se z nepochopitelných důvodů rozutekly do okolí nebo páchaly sebevraždy pod tíhou štěstí, které je potkalo.

Těžká jako dvě krávy a jeden vůl

Není se čemu divit, že se husité hrdinně upnuli na Tachov, neboť bylo zbytečné honit dvousettisícovou armádu křižáckých zbabělců, když se v Tachově uchýlili dva křižáčtí šlechtici s čtrnácti sty vojáky, kteří nestihli emigrovat zpět do své vlasti, neboť s sebou už od Stříbra táhli nějakou Carpušku (někteří zlí jazykové tvrdí, že to bylo dělo Chmelík, Václava IV.). Tato Carpuška však byla těžká jako kráva (zlí jazykové tvrdí, že to bylo těžké jako dvě krávy a jeden vůl), což tyto dva šlechtice samozřejmě zdrželo od zmíněné dobrovolné emigrace, a tak s dětinskou naivitou, křižákům vlastní, si tuto zbraň chtěli uschovati na pozdější mírová jednání za hradbami Tachova.

A tak skončila tato slavná bitva, zvaná též jako bitva u Tachova 1427. Není divu, že na počest mírumilovného vyvraždění tachovských mužů, láskyplného znásilnění tamějších žen a dívek a ohleduplného vyrabování Tachova všichni Tachováci celý socialismus pořádali vždy v srpnu slavnosti na počest těchto bohumilých husitů. A opět se není čemu divit, když se po zákeřné Sametové revoluci tyto slavnosti přejmenovaly na Tachovské slavnosti a všechny frigidní tachovské komunistky se rozhodly emigrovat do nejpokrokovější země světa známé též pod názvem Sovětský svaz, neboť začalo býti nad slunce jasné, že se již žádného mírového znásilňování v Tachově nedočkají.

Historická fakta jsou prostě nezpochybnitelná. A proto si milí čtenáři na závěr s hrdostí v hrdle zazpívejme: Kdož sú boží bojovníci?

A intermarmeláda…

Jan Básník