Z tachovské Mohyly k nádraží

Už počtvrté jsme letos vyrazili po stopách pochodů smrti - tentokrát jsme sledovali cestu vězňů z koncentračního tábora Buchenwald. Přes nepřízeň počasí jsme se i letos u Mohyly sešli v sobotu 15. dubna v hojném počtu. Všem jsem připomněla hned na úvod, že vězni to měli mnohem těžší a za deště a v zimě museli nejen pochodovat, ale dokonce na holé zemi, často v mokru a bahně, nocovat. I nám v dubnu 2019, kdy jsme poprvé připomněli buchenwaldský transport cestou z Tachova do Staré Knížecí Huti, na Mohyle poletoval sníh. Prozradím, že se letos na startu pochodu sešli čtyři starostové, současní i bývalí a další osobnosti včetně stálých i nových nadšenců z Tachovska i velké dáli. Všem za to patří velký dík.

Naše kroky vedly od Mohyly k prvnímu infopanelu u nádraží, město Tachov jej instalovalo včetně zřízení hezkého odpočinkového místa s lavičkou. Doprovázel nás sem jako každoročně František Soukup a doplnil pro nás na každém místě další detaily a zajímavosti ze svých nepřeberných poznatků, které svým studiem tachovských transportů smrti získal. Dnes vše z jeho vědomostí k buchenwaldského transportu můžete číst nejen na dvou infopanelech v Tachově, ale také ve Studánce, Lesné a u Staré Knížecí Huti. Sestavil i historii dalšího pochodu smrti, z pobočných KT Lengenfeld a Cvikov, které zase naleznete popsané na panelech u Pastviny, Maršových Chodů, Starého Sedliště a Dolů u Boru. Jde o místa původních hromadných hrobů obětí, jež dnes leží u tachovské Mohyly.

Od Urnového háje do Studánky a Lesné

Z nádraží jsme odbočili z cesty buchenwaldského transportu, byl pro to pádný důvod. Směřovali jsme k dalšímu novému infopanelu k dnešnímu Urnovému háji, místu bývalého Nového židovského hřbitova. Ten byl nacisty zrušen, židovské obyvatelstvo odvlečeno, naprostá většina vyhlazena jako na všech dalších místech tehdejší Evropy. A právě sem, na tento opuštěný hřbitov byly 13. dubna 1945 z nádraží přiváženy mrtvoly obětí, které buchenwaldský transport smrti přivezl do Tachova. Bylo jich na 400 a týž den přibylo dalších 200 vězňů, likvidovaných SS strážemi na pochodu z Tachova na Studánku, Lesnou a Starou Knížecí Huť. Mrtvoly 600 obětí zde byly po několik dnů spalovány. V roce 1989 byl vybudován v zadní části Urnového háje jejich památník.

Byl čas vyrazit dále na pochod, ani dnes není stoupání ke Studánce a za Písařovou Vescí jednoduché, zaslechla jsem jako každoročně stížnosti, těla jsme si všichni museli po zimě pořádně rozhýbat. Rozhodně jsme si opět uvědomili, proč bylo tolik vězňů, kteří už dále nemohli. Při jejich vyčerpání, nemocech, hladu, bití strážemi SS a po několikadenní hrůzné cestě vlakovým transportem je nepředstavitelné, jak to dokázali. My jsme naopak byli odměněni ve Studánce občerstvením, děkujeme paní starostce a zastupitelům, o nichž víme, že jim vzpomínka na transporty smrti leží na srdci. Vzorně pečují i o Křížek za Studánkou, připomínající nocleh a následné spálení dalších 15 buchenwaldských vězňů. U infopanelu a pomníku 44 zastřelených vězňů v Lesné za hřbitovem skončila naše cesta. Na návsi v Lesné pomník připomíná a i nejvzdálenější místo na cestě, bývalý hrob 37 obětí u Staré Knížecí Huti.

Sejdeme se jistě znovu v roce příštím a věříme, že nás čekají další novinky – a snad i lepší počasí. Chystá se například k tachovské Mohyle pamětní deska jmen obětí, která známe od roku 2021. Vloni jsme všech 87 známých jmen poprvé v historii přečetli na našem pochodu.

Milena Městecká,

autorka knihy Evropa v agonii pochodů smrti

Za příspěvek paní Městecké děkujeme.