První den jsme zavítali do obce Strassberg, kde jsme již byli očekáváni panem Hönigem, který v hornictví strávil 40 let a jeho koníčkem se stala výstavba modelů důlních strojů. Důl Glasebach těžil polymetalické rudy až do 90. let 20. století. Hornický spolek zde provozuje areál bývalého dolu. Unikátem je budova s vodním kolem o průměru 10 m. Bohužel netočí se, připravují opravu hřídele. Plánský hornický spolek zakoupil od pana Höniga funkční model těžní věže dolu s jízdou klecemi. Pak jsme dorazili  do činného solného dolu v Sondershausenu. Fárali jsme do hloubky 704 m. Zde nás naložili do terénních aut, kde v několika expozicích jsme se dozvěděli vše o tomto dole. Dokonce nás vozili lodičkami po umělém kanále.

Po vyfárání vedla naše další cesta již do Clausthal-Zellerfeldu. Zde nás očekával již náš známý, velký odborník v hornictví Manfred Steinborn (10 let pracoval v jižní Africe, 10 let v Norsku, 10 let v Americe a posledních 10 let vyučoval na vysoké škole báňské v Clausthalu hornictví a techniku). Druhý den ráno již naše cesta vedla do nedalekého historického města kurfiřtů Goslaru. Důl Rammelsberg je pro většinu z nás prioritou. Vybrali jsme si středověkou prohlídku dolu. V tomto dole se těžilo stříbro, olovo a měď více než 1000 let. Opět jsme viděli vodní kola o průměru 10 a 12 m, bohužel již nefunkční. Důl i celá oblast je památkou UNESCO. Nemohli jsme si neprohlédnout historickou část středověkého města, cínové muzeum a další zajímavosti i místní pivovar. Po obědě jsme byli očekávání v další části pohoří Harz, v hornické oblasti Bad Grundu. Důl Knesebeck provozuje hornický spolek za podpory města. Důl je hluboký 700 m. Dobývalo se zde hlavně stříbro, olovo a zinek. Ložisko je ukloněno v 70° od východu na západ, žíly byly a jsou doposud, protože ložisko není dotěženo, mocné stovky metrů a délka ložiska je 8 kilometrů. Těžba ukončena v 90. létech 20. století kvůli nízké ceně surovin. Fantastický průvodce, zajímavá sbírka minerálů, hornických uniforem. Zajímavostí dolu byla výstavba hydrokompresorové věže, snad i světový unikát. Prohlídka dolu i nadzemní části bývalého dolu musí uspokojit i ty nejnáročnější odborníky.

Další den po ránu jsme zavítali do hornického městečka Willdemann. Opět i zde štolu Lachter 19 provozuje hornický spolek za podpory města. I tady se těžilo stříbro, olovo a zinek. Zajímavostí místních dolů je propojení s doly na Clausthal-Zellerfeldu 9 km dlouhou dědičnou štolou, aby se doly mohly odvodňovat. Zde jsme konečně mohli shlédnout v současné době jediné funkční vodní kolo o průměru 12 m. Neskutečná práce našich hornických předků. Toto kolo je pro replika, protože v podzemní vlhkosti nevydrželo. Kdo by měl zájem vidět, jak se takovéto kolo staví, podívat se může na video na stránky hornického spolku Stříbro. Při výkladu jsme se dozvěděli, že začátkem 16. století, kdy se po velké morové ráně místní doly opět rozjížděly, do této oblasti přišli horníci z české strany Krušných hor a většina zde zapustila své kořeny natrvalo. Při zpáteční cestě domů jsme se stačili ještě zastavit v dole Lange Wand v Illefeldu.

V této oblasti je opravdu pořád co prohlížet a co objevovat, během 10 let jsme tuto oblast navštívili již po šesté. Všem zájemcům o poznávání práce našich hornických předků celou oblast Harzu doporučujeme k návštěvě.

Karel Neuberger