Není to tak dávno, kdy jsem s nuceným optimismem popisoval rozdílné spánkové návyky v našem domě. Na veřejnost pronikla i pikantní skutečnost o pečlivě oddělených ložnicích. Mailovou schránku poté zahltilo množství chápavě souhlasných reakcí, ovšem v rámci objektivity dodávám, že se zjevily i zprávy opačné. Zmínil bych rozhořčené komentáře organizací zaobírajících se ženskoprávní problematikou a k nim se, kdoví proč, přidali i aktivisté usilující o volný chov drůbeže či zastánci kuňky žlutobřiché.

Žena usoudila, že takto již nelze pokračovat, a zapředla dialog s existenčním obsahem. Jako vzdělaní lidé jsme se byli schopni obviňovat z lecčehos, stále však na přijatelné společenské úrovni. A resumé? Po sblížení duchovním jsme se odebrali na lože, kde byly vypilovány i ty nejjemnější detaily a dosažena tak shoda absolutní.

Po těchto zdařilých krocích následovaly další – bylo mi rozestláno po manželčině boku. Veden gentlemanskými ohledy, zmínil jsem prostatické sprintování, smrkací crescenda i stále častější chrápavá extempore. Zbytečné házení hrachu na zeď a já s obavami ulehl na vykázané místo.

Přitulila se a mnou prostoupilo polozapomenuté štěstí a dávný klid. Ze sladkého spánku jsem byl vytržen ržáním kladrubského hřebce, co to? A teď nic? Aha, to já sám! Přetočil jsem se na bok. Po pěti minutách jsem se tápavě odšoural ulevit měchýři. Ještě svlažit hrdlo a rychle na kutě! Ve 3:28 AM mě probral zvuk strmě klesajícího boeingu 777 s pokašlávajícím levým motorem. V panice otvírám víčka, monitoruji tmu a nic! Tak tedy zase já…

Přidělené lůžko jsem opustil kolem šesté ranní. Malátný, roztěkaný a nevyspalý. Tak tudy cesta nevede; leda do pekel, i když dlážděna těmi nejlepšími úmysly.

Snad bych mohl během noci pravidelně migrovat z manželské postele na gauč; stejně jsem tekutinami nucen k pravidelným pochůzkám. Využíváme střídavý proud či střídavou péči, proč nezkusit střídavé lože?

Dušan Kučera