Co všechno do muzeu přivezl, to představoval i divákům. "Mám tu  například jízdenky z pevného kartonu, čepici výpravčího, je tu velká lampa, také i lopata s uhlím, protože do parních lokomotiv se muselo přikládat, aby vznikala pára a vlak se rozjel, ale já tohle už nezažil," smál se Jiří Bízek, když zapózoval s lopatou.

Jiří Bízek jezdi na lokálce už 44. rokem. "Byl to takový můj dětský sen, ten se splnil a nakonec mě to vlastně pořád drží, pořád mě to baví. A co všechno jsme s kolegy zažili, to by bylo na knihu, i když tedy mám pocit, že řada historek je dnes nepublikovatelná, jednak jde o košilaté příběhy, ale i o takové, kdy jsme si mezi sebou dělali různé lumpárničky," vzpomíná Bízek

Výstava v černošínském muzeu má co nabídnout, přemístila se tam totiž část Železničního muzea v Bezdružicích. "Rozdělil jsem to pěkně tématicky, takže jedna vitrína připomíná věci od pochůzkářů, další pak od traťováků či dispečerů, o kousek vedle je vitrina, kde jsou věci z osobní pokladny, máme tam i, vzorníky jízdenek, jízdní řády či předpisy. Uvidíte i ovládací prvky z motorového vozu M131 ještě z kopřivnické Tatry, pak se dělaly ve Studénce," dodal Bízek.

Výstava Ze života bezdružické lokálky bude v černošínském muzeu k vidění až do konce března. 

Příspěvek zaslala Martina Sihelská. Velice jí děkujeme.