Často nacházím kozáky, podubáky, hřiby smrkové anebo kováře. Podařilo se mi najít také bedlu vysokou, masáky anebo pstřeň dubový. Našel jsem i sýrovce. Opravdu druhová rozmanitost nezná nyní hranic. Vydejte se i vy do lesa, ať se podíváte na tu nádheru a přinesete si domů nějaký ten lesní poklad. A dávali jste si někdy otázku, proč tolik Čechů chodí na houby? Jednovysvětlení jsem naše, tak se s vámi o něj podělím. 

České houbaření je fenomén s dlouhou tradicí. Jeho kořeny jsou zmapovány už od středověku. Důvod, proč je v Čechách sbírání hub tak rozšířené, je fakt, že byly doby, kdy tu nic moc k jídlu nebylo. 

Velkou roli hraje skutečnost, že se přes naše území v minulosti přehnaly několikrát války. Armáda a vojáci kdysi vyhubili zvěř a panovala velká bída. Lidem nezbývalo, než chodit do lesů a sbírat, co se dalo. Podobně tomu tak bylo i na území Slovenska, Polska, Ukrajiny a Ruska. Je to tedy skutečně typické hlavně pro slovanské národy.

Středověk ve většině zemích západní civilizace houbám moc nepřál. Lidé, kteří je požívali, byli považováni za čaroděje. Tvrdilo se, že houby pocházejí z hniloby a špíny země. Někde byl jejich sběr dokonce trestán. Angličané ani Francouzi by se stejně ke konzumaci volně rostoucích hub jen tak nesnížili. Snědí jedině tak žampiony či lanýže. Proto ostatní národy k houbám příliš vztah nemají. 

Zaslal Miroslav Šindelář. Děkujeme. Našli jste houby i vy? A chcete se s nimi pochlubit? Pošlete nám fotky hub na e-mail: jan.burianek@denik.cz. Děkujeme