Přituhuje, přituhuje a není divu, v kalendáři již máme prosinec čili poslední měsíc roku. Když tento měsíc bystří, po Vánocích jiskří; je-li mu zima, halívá se v bílý kožich. Český název tohoto měsíce nesporně souvisí se slovem prosinět či prosvítat; prosincové dny jsou mnohdy velmi bledé, šedivé a mlhavé, slunce totiž svítí kolem zimního slunovratu nejslaběji z celého roku.

Prosincové pranostiky se zabývají hlavně výhledem na počasí příštích týdnů, také kdy přijde jaro a jaká bude v příštím roce úroda. Tak když mráz na 1. prosince, vyschne nejedna studnice. Chodské úsloví zase říká, že o svatém Františku Xaveru (3. 12.) má ledový vítr fučet od severu. Studený prosinec znamená brzké jaro; jaké zimy v něm, taková tepla v červnu. Ale většina rčení žádá, aby už v prvním měsíci zimy pořádně mrzlo a zima byla jako řemen - potom se předpokládá normální průběh povětrnosti v dalším roce a dobrá úroda. Zato prosinec proměnlivý a vlahý, nedělá nám zima těžké hlavy.

Počasí od Barbory po Mikuláše

Z hlediska lidových předpovědí má v počasí významné místo den svaté Barbory (4. 12.) O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře; jaké počasí na ní, takové potrvá po celý advent. Svatá Barborka vyhání dříví ze dvorka; když je na ní mruz - schovej saně, hotuj vůz. Je-li v tento den mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce; zato když je Barborka ucouraná, bude svatý Štěpán na blátě. Buď jak buď, nezapomeňte si při víkendové vycházce pořídit oblíbenou větévku z třešně, co přináší dívkám pověrečné štěstí. I tato světice prý dříve rozdávala v předvečer svého svátku dárky hodným a kárala zlobivé děti. Nu a po Baruši - střez nosu i uší!

O následujícím svatém Mikuláši (6. 12.) často snížek práší; když ale na něj prší, zima lidi hodně zkruší. Většinou však v tyto dny přicházívá první z prosincových oteplení, teplejších dnů může být k malé radosti dětí povícero. Jistější je tudíž silnější srážková činnost, jak v podobě deště, tak i sněhu. Od věci tudíž není patřičné oblečení při výšlapech přírodou i pochůzkách za dárky, budou-li kde obchůdky otevřeny. Pamatujme, že nestálost počasí v počátku prosince má svůj význam, připravuje člověka i krajinu na krutější časy už skutečně zimní.

O druhé neděli adventní

Ano, i prosincový závěr letošního roku bude bezesporu neobvyklý, proto buďme rádi za jeho adventní příspěvek ve znamení klidu a věřme, že i pohody. Přichází druhá neděle adventní označovaná jako bronzová. Na ni má být zapálena druhá, fialová svíčka, zvaná betlémská, která reprezentuje lásku. Věnovat se můžeme dalším tradičním věcem, třeba pomikulášskému úklidu, začít s pečením cukroví či přemýšlet nad strategií, jak a kde v klidu pořídit vánoční dárky.

A že je víkend, pro uklidnění odložit na pár hodin starosti a chmury všeho druhu a vyjít si na malou vycházku. Třeba do krajiny hraničního Českého lesa západně od Tachova, kde vládne poklid zeleného pásma lesnatých vrchů a údolí, potoků i pastevních areálů, vybělených již jinovatkou.

Prosincové šlapání k Brance

Prosincový víkend vede naše kroky od tachovského zámku proti toku Mže k takřka skleněnému klenotu jízdárny ve Světcích, poté pak po silničce po úpatí Dvorského vrchu k nedaleké Svobodce. Nad severním okrajem vodní nádrže Lučina pokračujeme přes Dolní Výšinu do zeleného nitra pohraničního hvozdu, také na území zdejší části CHKO Český les.

Samotná ves Branka leží na mýtině uprostřed lesa, silnice odtud dál míří na hraniční přechod Pavlův Studenec - Bärnau. Původně bylo místo již od r. 1663 nazýváno Olšový rybník, poté také Jalový Dvůr; současný název Branka je užíván od r. 1945. Kdysi tu pracovaly vodou poháněné provozy, kupř. parní pila; později zde byla velká knoflíkárna, ad.

V kvasu časů porevolučních byla Branka místem hlavně průjezdním k celnici do SRN, poté zaujala také chalupáře, rybáře i houbaře. Při vycházce podél Olšového rybníka upoutá zdejší kaplička, při zpáteční cestě přes lávku přes Mži šlo se zastavit na občerstvení.

Kromě cyklostezky je u Branky značena i přeshraniční trasa, provoz je uveden na informační tabuli. V Brance samotné zaujme nová zástavba, v zátiších a při cestách vidíme staré dvory, zbytky kamenných křížů a mohutné stromy, které pamatují pohnutou historii této části Českého lesa. Tak pěkný adventní i mikulášský čas v Brance i tišinách kolem.

Pavel Nový