Pranostika říká, že v březnu vítr z břízy fouká. Ten bývá často vlhký a přináší nepříjemné přeháňky. Celé toto období přerušující náhle mírnější až vřele teplé počasí se nazývá březnovou zimou, která se někdy ještě může hodně protáhnout. Náš název třetího měsíce březen nejspíše vychází z označení stavu přírody a doby, ve které kvetou břízy; v naší zeměpisné šířce je ovšem průměrný počátek květu břízy posunut asi o měsíc. Další zase spojují březen s pojmem březí čili oplodněný, analogicky je na tom v názvu třeba měsíc říjen.

Opatrnosti není nazbyt

Po letošní únorové kalvárii už by si náš turista zasloužil déletrvajícího, pěkného a pokud možno slunného počasí. Ovšem co do vlídnosti nadcházejícího počasí nabádají pranostiky k velké opatrnosti, ba přímo varují - březen, za kamna či na pec si vlezem; duben, ještě tam budem. Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl. Známé je, že panská láska, ženská chuť a březnové počasí nejsou stálé. Březnové slunce má ještě krátké ruce. Svou hodnotu má i půvabná průpovídka z Chodska - lépe od hada býti uštknutu, než v březnu od slunce ohřátu.

Poměrně často se březnové pranostiky zajímají o sněžení, ale březnový sníh na rozdíl od únorového bývá vykládán poněkud rozdílně. Březnový sníh zaorati jest, jako když pohnojí. Sníh v březnu škodí osení a vinné révě. V březnu prach co zlato a stříbro, ale sníh bývá pro osení jed. Ano, březen ještě může způsobit nepříjemné sněhové kalamity a silná sněžení objevují se v jarních měsících kupodivu častěji, než třeba v závěru roku. Ale dnes, na svatého Bedřicha (6. 3.) slunko teplem zadýchá; a o následujícím Tomáši Akvinském (7. 3.) sníh má už břednout na kaši. Když se zima vydaří, bude pěkné předjaří.

Za symboly jara mezi Tachovem a Planou

Právě nyní můžeme v naší krajině postřehnout milé symboly jara, dva běžné keře, zvané líska a jíva. Vídáme je při okrajích vsí, po mezích i na pokraji lesa a právě to, že jde o výrazné jarní keře, přiblížilo je lidským srdcím. I když líska měla kdysi mezi školní mládeží hodně špatný zvuk, to pro svižné pruty, jimiž páni učitelé kdysi udělovali žákům trest, zvaný pardus (česky výprask). Určitě proto bývá dodnes mezi symboly jara zobrazována více jívová snítka se stříbrnými kočičkami, než větvička lísky se zlatými třásněmi jehněd.

Kdo se zastaví na Trase Tachov - Planá na odbočce silnice k Nahému Újezdci, může tu nejen obdivovat vyrovnanou venkovskou krajinu s rybníky, kterým u vsi dominuje Hliňák, pastevními areály a venkovskou zástavbou, ale u autobusové zastávky i velké stříbřité kočičky, které tu svítí na jívě ku potěše předjaří i prvních včel a motýlů.

Nahý Újezdec - kdysi malé panství

Samotný Nahý Újezdec býval dříve centrem malého a celkem bohatého panství; ve vsi stávalo 62 stavení a bydlelo přes 400 obyvatel. Obyvatel tu nyní žije asi třetina, místní zámek vyhořel v roce 1962 a zbytky byly poté zbořeny. Nemnoho zůstalo z přilehlého hospodářského dvora, kde stávala i kovárna a hospoda; zachovala se stavba polygonálního žentouru. V kapli Panny Marie na zámku se konaly veřejné bohoslužby. Západně od obce stávalo Kavčiště čili Josefův Dvůr s mnoha provozy, mlýny a sady. Lesy za ním k Březí bývaly plánskou oborou.

Na návsi vidíme sochu sv. Jana Nepomuckého z r. 1745, u silnice k Lomu zbytek božích muk z r. 1818 od lidového kameníka Českého lesa G. Böhma. Z návsi lze po modré pásové značce a cyklostezce odbočit v čase málo blátivém kolem kapličky a vesnického hřbitůvku po poli a lesem až do části Plané zvané Karlín, zde je v lepších dobách i možnost občerstvení, pak pár set metrů k železniční stanici Planá. Snad právě dnes, na Bedřicha, slunko zdejší vlídnou krajinu teplem zadýchá.

Pavel Nový