Nic proti paní Zimě, lednový déšť mokří role a hnojí svaté pole. Na svatého Marcela (16. 1.) zima prý leze do těla, proto bychom se měli v půli ledna chránit na vycházkách do přírody před silnějším větrem, který zesiluje pocit zimy, zvláště při chození ve volné krajině.

Ovšem již od počátku roku upozorňují některá úsloví, že počasí v lednu může být nadmíru proměnlivé. Tak svatý Antonín poustevník (17. 1.) přináší led, nebo jej láme; nemá-li žádný, vyrobí jej hned. Nu zítra uvidíme, každopádně má tato pranostika stoprocentní úspěšnost, neboť předpovídá, že kolem poloviny ledna bude buď panovat mráz, nebo teploty nad nulou.

Do končin kolem hory

Kdo má chuť vydat se v půli února pěšmo či na běžkách do volné krajiny, má na výběr, jak si víkend zpestřit. My nabízíme výlet do dramatické krajiny ve střední části Tachovska, tam kde nad údolím Kosího potoka dominuje nápadná Vlčí hora. Hluboký zářez potoka protíná tu pod vsí Třebel silnice Planá - Stříbro, překonávající oba údolní svahy ostrými zákrutami známých serpentin.

Po obou stranách mostu přes potok jsou parkovací místa pro auta, po levém svahu Kosího potoka běží naučná stezka, turistická trasa a nad nimi i cyklostezka. V poslední době mění tu občas údolí vinou kůrovce svou tvář, jak dosvědčují holiny po těžbě kalamitního dřeva.

Putování podél potoka

V jinak vcelku rovinaté zdejší krajině dodává údolí Kosího potoka i nápadná Vlčí hora (704 m n. m.) této části Tachovska na zajímavosti i turistické náročnosti. Ve svém závěru před ústím do řeky Mže vytváří potok nejhlubší část svého kaňonu zvýrazněného ještě převýšením zmíněné čedičové hory - známého naleziště pozoruhodných minerálů, zastoupených již ve sbírkách amatérského geologa a geniálního básníka J. W. Goetha.

Podél Kosího potoka se zima až do předjaří drží pevně své vlády, údolí je sevřené sněhem a ledem. Podél zeleně značené stezky jsou k vidění nejen různé přírodní zajímavosti, ale i historická místa, připomínající období tzv. švédských válek. Od serpentin podél toku míříme k nedalekému Zámeckému mlýnu s připomínkou náhonu a některých stavení. Mlýn měl tři kola a byl v provozu ještě v poválečných letech.

K ostrohu se sýpkou nad Třebelí

Jižní průčelí barokní sýpky v Třebeli.Zdroj: Pavel NovýPo odbočce silnice od Černošína či bývalou zámeckou cestou od mlýna lze dojít k nápadnému ostrohu nad vsí Třebel - na skalním výběžku tu stojí nápadná barokní sýpka, ale bývalo tomu jinak. Původně zde totiž stával třebelský hrad, založený kolem poloviny 13. století patrně jednou z větví rodu Svojšínských. Poté v 15. století drželi hrad opět Volfštejnové a po nich Švamberkové, kteří tu byli pány až do třicetileté války.

Okolo Třebele a u zdejšího hradu došlo r. 1647 k bitvě císařských a švédských vojsk, která vešla do evropských dějin. Malá švédská osádka hradu byla zdecimována děly císařských a posléze po odchodu vojsk zůstal napůl pobořený hrad pustý.

Namísto hradu sýpka a lesovna

Válečné události třebelské měly dohru v r. 1648, kdy nechal český panovník pobořený hrad Třebel zcela zničit, aby již nikdy nemohl poskytnout ochranu nepříteli. Namísto pevného hradu byla později vystavěna mohutná barokní sýpka; pod ní jsou sklepení bývalého hradu, kolem i zbytky valů, sklípků, zdí a teras. Obvod sýpky je dnes obklopen chatami a chalupami, v areálu dvora stojí bývalá lesovna se znakem plánských Sinzendorfů a dělovými koulemi ve zdivu.

Dole v údolíčku vidíme jako na dlani ves Třebel s připomínkou bývalého pivovaru. Takže pěkné zimní turistické pochození v zajetí sněhu a historie při Třebeli.

Pavel Nový