Takže náš víkendový turista může se jen lehce přiodít a vydat se pěšmo, o trekingových holích či na kole i koloběžce někam do šedé lednové krajiny, mírně přizdobené ranními mrazíky. K tomu vzpomínat na druhdy sněhobílé pláně pod Českým lesem, na zlomená hrabla a násady lopat na závějích u baráku, či na zákeřné sněhové návěje na silnicích. Co zatím nenapadlo, to není, takže dost již snění a s běžkami zpět do komory.

ZIMA BUĎ POPUSTÍ, NEBO ZHUSTÍ

Ovšem nejstarší česky psaná pranostika o počasí z r. 1471 přináší celkový pohled na rozmary pozdního lednového počasí - „bude-li jasný den na svatého Pavla obrácenie (25.1.), ten rok v ničemž nedostatku nenie. Pakli mlha bude, tehdy zvěř i člověk duše zbude. A budú-li ten den větrové, to sie zbúřie proti sobě národové. Bude-li déšť nebo snieh pršeti, bude draho sie o zdravu starati.“ Jsou i úsloví ještě varovnější - jestli v den Pavla bude vítr vát, budou na vojnu vojáky brát. Na svatého Pavla pohoda - jistá Boží úroda, ale když sníh nebo déšť, to je zlá zvěst.

Jisté je, že koncem ledna se může rychle měnit počasí - na Pavla obrácení též i zima se promění; buď popustí, nebo zhustí. Aby už zima udeřila s plnou polní sněhu a ledu, to bychom si přáli snad všichni bez rozdílu; vlahý leden s výjimkou silničářů a výtopen vcelku nikdo nevítá, nespokojení jsou s ním i medvědi v brlozích, co nemohou znovu usnout. Jak známo, medvědi se mají na svatého Pavla klidně obrátit na druhý bok a spát dál, to proto, že v tuto dobu může být zima nejkrutější, a je zhruba ve své polovině. Na svatého Polykarpa (26.1.) má být plná sněhu každá škarpa. Ale je-li konec ledna málo studený, únor to zase napraví.

PO ZIMNÍ STUZE ŘEKY MŽE

V závěrečném údobí měsíce ledna chceme pozvat našeho turistu do výrazně modelovaného údolí řeky Mže, ostatně mráz tu zatím příliš nepracoval, ledu tu je na vodě jen tu a tam trochu. Naše největší vodoteč protíná Tachovsko od západu u hraniční Branky až po východní část okresu, kde pod Petrským údolím u Stříbra vtéká do Hracholuské přehrady. Po více než 100 km pouti pak míří k Plzni, k soutoku s dalšími řekami západních Čech, poté je již zvána Berounkou. Od hraniční krajiny močálů a hvozdů kolem Obor a přes nádrž Lučina a památné údolí u Světců míří Mže Aglainým údolím k Tachovu, kde už jako říčka protéká korytem pod středověkými hradbami města; poté již směřuje mírnější krajinou ke Klíčovu a Kočovu, aby se pod Ústím vnořily její vody do dramaticky utvářeného říčního kaňonu kolem Pavlovic.

Z JOSEFOVY HUTI K ČERNÉMU MLÝNU

Z obce Pavlovice s pěknou kapličkou lze po svahové silničce dospět rychlým sešupem přes železniční zastávku do Josefovy Huti s areálem bývalé železárny, a pak se za zvoničkou vydat po údolní červené stezce dál dolů po toku řeky. Přitom míjíme chaty podél vodoteče i jednu z nejznámějších osad na levém břehu Mže pod Zlivem, kde kdysi stávala i napodobenina větrného mlýna. Po půlhodince příjemné chůze přicházíme k jezu s vedlejší odpočinkovou stříškou a malým ohništěm. Na přilehlé louce míval své vodácké tábory Strojplast Tachov, ale od těch dob uteklo už v řece hodně vody, zbyly jen vzpomínky a pár přístřešků, naštěstí i použitelné dřevěné kadibudky u kraje lesa.

Pod náhonem už probleskují budovy Černého mlýna, i další pěkně upravená stavení údolní chalupářské osady. Pochlubit se tu mohou také upravenou kapličkou, umně vyskládanými železničními násypy - snad nejhezčí pohled na zdejší kout u řeky je z jedoucího vlaku. Nad levým břehem Mže vypíná se vyhlídková skalka, na počátku léta přizdobená kvetoucí bělozářkou.

Podél toku leží další z větších chatových osad, a to pod chalupářskou vsí jménem Vížka, odtud lze přes Svahy dojít k autobusové zastávce na silnici Planá-Stříbro. Pravdou je, že zima se opravdu i u řeky mění, ledu pramálo, ptáci zpívají ve větvích jako o závod a někde ve svahu pod Pavlovicemi už nakvétá voňavý lýkovec. Nu a ve městech, tam prý někde nakvétají růžové sakury - inu zima, jakou nepamatujeme.

Pavel Nový