Před týdnem, přesněji řečeno 13. 12., to bylo přesně 50 let, co se v Tachově udála obrovská katastrofa, a to, jak každý Tachovák asi ví, nebo o tom určitě slyšel, vybuchla ubytovna n. p. Plastimat, při výbuchu zahynulo přesně 50 lidí. Není účelem tohoto článku se věnovat příčinám a důsledkům výbuchu, to už bylo popsáno mnohokrát. Popíši pouze, jak probíhal vzpomínkový večer, kterým jsme chtěli připomenout památku na všechny, kteří neštěstí nepřežili, a vzdát hold těm, kteří se tehdy záchranných prací osobně zúčastnili.

Hrozně nás překvapil zájem veřejnosti o toto téma, v Tachově stále žije velké množství lidí, kteří tuto událost pamatují a chtěli si ji připomenout, a proto přišli v hojném množství. Celkem bylo prodáno 240 vstupenek. Kupodivu však přišlo také množství mladých lidí, kteří tuto katastrofu nepamatují a znají ji pouze z doslechu nebo z vyprávění rodičů. Staří (starší) diváci při promítání vzpomínali a mladší se poučovali.

Historický snímek, místo, kde se stalo neštěstí
Výbuch ubytovny zabil v Tachově 50 lidí, po půl století zůstávají vzpomínky živé

Mikrofonu se ujal vždy ochotný a na danou tematiku perfektně připravený moderátor Pavel Sklenář, který diváky nejen provedl velice smutnými a někdy až tragickými fotografiemi, ale diváky seznámil i s mnohými podrobnostmi, které se tragédie týkaly a s výbuchem souvisely. Vzpomínkový večer zpestřil pan Miroslav Kostroun, v době výbuchu voják základní služby, který se zúčastnil záchranných prací a byl na místě tragédie jako jeden z prvních. Jeho vyprávění až nahánělo strach, když líčil, jak zachraňovali zasypané lidi.

Diváci zhlédli cca 80 dobových, hrůzu nahánějících fotografií a na závěr první poloviny vzpomínkového večera byl promítnut dokumentární film České televize z roku 2002 o této tragédii. V tomto filmu během čtrnácti minut vystoupilo a o své vzpomínky se s diváky podělilo několik Tachováků, přímých svědků a v jednom případě (p. Randa) i nechtěných účastníků, kteří výbuch přežili.

Jednou z obětí výbuchu ubytovny v Plastimatu byl Václav Brejcha. V troskách v noci na 13. prosince 1973 zahynulo 48 lidí, další dvě osoby zemřely v nemocnici.
Naši dceru nikdy neviděl, zemřel při výbuchu ubytovny v Tachově, pláče pamětnice

Tím byla první polovina promítacího večera završena a byla vyhlášena desetiminutová pauza, při které si diváci mohli jít třeba zakouřit, aby se uklidnili z toho, co právě viděli, nebo mohli jít navštívit bufet pana Libora Morgensteina, kde mohli v „uklidňování“ pokračovat anebo se patřičně „naladit“ na mnohem oddychovější druhé téma, které jsem nazval: „Tachov - osoby a osobnosti“. Mělo být promítáno už minule, před zhruba měsícem, ale nějak se to nestihlo, takže bylo promítnuto včera. Myslím si, že to bylo jenom dobře, protože tento soubor je vysloveně oddychový, zábavný a umožnil divákům se vzpamatovat z toho, co museli zhlédnout v první části večera.

Tento soubor vznikl víceméně náhodně, ale jak to v životě bývá a jak se říká, náhoda přeje připraveným. Po léta, co sbírám pro můj milovaný Tachov staré fotografie, se mi do rukou dostávaly fotografie různých lidí, se kterými jsem dlouho nevěděl, co dělat. Bylo mi líto je mazat, tak jsem je ukládal „k ledu“, ale nemazal jsem je, a když jich jednoho dne bylo už hodně, poradil mi můj kolega Sláva Kozák z těchto fotek udělat speciální soubor. Trochu jsme ho společně doplnili a ejhle, vznikl jeden z našich nejhezčích a hlavně nejzajímavějších a nejzábavnějších souborů. To byl právě soubor, který včera potřebovali vidět diváci našeho smutného vzpomínkového večera. Pavel skvěle moderoval, diváci hádali, o koho na plátně jde, skvěle se bavili a mnohdy i smáli. Domů odcházeli myslím dobře naladěni.

Od ledna začne v nově zrekonstruované Jízdárně ve Světcích zkušební provoz, od dubna se mohou návštěvníci těšit na návštěvní sezonu v novém kabátě.
Ptačí chřipka, rekonstrukce jízdárny a Mže. I to přinesl rok 2023 na Tachovsku

Pro mě osobně bylo největším oceněním to, když za mnou po promítání přicházeli spokojení diváci a chválili nás za dobře vykonanou práci a říkali něco v tom smyslu, že večer byl úžasný.

Na závěr tohoto článku nesmím zapomenout na našeho strážného anděla, a to na paní Jaroslavu Hohlovou, která dělá, co může, každý promítací večer pomáhá zajišťovat, vše organizuje a vždy umí poradit, můžeme se na ní prostě na 100 % spolehnout. Díky, Jaruško.

Závěrem mého článku bych moc rád pozval čtenáře Tachovského deníku a samozřejmě všechny ostatní na další promítání, které se bude konat dne 23. 1. 2024 a na programu budou tato 2 témata. To první se bude jmenovat: „Vzpomínka na státní statky Tachov“, čili něco pro zemědělce, a druhé bude pro všechny s jednoduchým názvem: „Sycherák“.

napsal Aleš Santner a Slavomír Kozák