Nežádoucí předčasné teplo musí být ještě kompenzováno návratem zimy a studeným jarem. Lezl-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí. Jak tvrdí pranostiky, svatá Apolena (9.2.) bývá v mlze často zahalena, tento jev souvisí s mrazivým počasím. Proto o svaté Scholastice (10.2.) navleč si raději rukavice. Totéž lze doporučit i našemu předčasně aktivnímu zahrádkáři.

ÚNOR JE MĚSÍC POTMĚŠILÝ

Již Karel Čapek poznamenal ve spisku Zahradníkův rok, že náš zahrádkář pokračuje v únoru v lednových pracích, zejména potud, že pěstuje hlavně počasí. Neboť vězte, že únor je doba nebezpečná, kdy tento nejkratší měsíc, tento záprtek mezi měsíci, měsíc nedonošený, byť letos přestupný, zkrátka a vůbec nesolidní, vyniká nad všechny ostatní svými potměšilými záludy. Mějte se před ním na pozoru, nešetří přírodu, zahrádky ani zahrádkáře, ba právě naopak, často dává zabrat všem co proto. Únorová nebezpečí nás ohrožují mrazy, sluncem, vlhkem, suchem a větry, což zdaleka není vše.

HOLOMRAZY, ANEB ZEMĚ NA KOST

Určitě nejhůř je zahrádce i zahrádkáři, když padnou holomrazy, kdy země ztuhne a vyschne na kost, den za dnem a noc za nocí hlouběji; našinec tehdy myslí na kožich a zahrádkář na kořínky, které zamrzají hluboko v půdě, která je mrtvá a tvrdá jako kámen; na větévky prozáblé až do dřeně suchým a ledovým větrem, také na mrznoucí pupence, do kterých na podzim rostlina sbalila, tak říkajíc, svých pět švestek. Škoda, že v tyto kritické časy nemůžeme navléci svým stromkům vlastní kabát a květiny obalit vlastními ponožkami. Rady si ví pouze odborné příručky, které moudře doporučují chránit stálezelené rostliny a jehličnany před sluncem a mrazem, a je-li sucho, zalít je; ale běhejte po únorové zahradě s palčáky a vědrem, když studna je zmrzlá na kost, nebo už dávno prázdná.

NESKLÁDEJME RUCE V KLÍN

Jak neúnavně burcují zahrádkářské encyklopedie a moudré články v masmédiích, ani v únoru nelze skládat ruce v klín a čekat na lepší příští. V únoru má náš zahrádkář procházet odbornou literaturu a zahrádkářské katalogy a vůbec hledat, co je nového, po stránce teorie i praxe, zvláště v nabídce rostlin, ochranných prostředků, hnojiv i techniky. V marketech a specializovaných prodejnách je již k dispozici bohatá nabídka pro budoucí výsevy zeleniny i květin, o novinkách ani nemluvě.

Rovněž je od nás nyní žádáno za bezmrazých dnů řezat okrasné stromy a keře, také sestřihávat živé ploty. Dokončit přípravu řízků a roubů. Provádět lze i předjarní postřik ovocných a okrasných stromů a keřů, růží i révy vinné. Doma pak založit výsevy třeba paprik i petunií, a napjatě vytahovat z misek očima první klíčky. Až se poté na tajemné půdě objeví malý chomáček chmýří a povyleze cosi na dlouhé bílé nožce, ještě nejásejme. Je to plevel, co bují v květináči i pak na záhonu vždy jako první, což je patrně jakýsi proradný zákon přírody.

PŘEDBĚŽNĚ PÁR SLOV O JARU

V dobách Čapkových bývalo hlavní sezónní prací na zahrádce v únoru tzv. honění prvních známek jara. K těm patří první květy na záhonu, třeba v podobě krokusů nebo talovínů. Také sněženky, dále pak kočičky na jívách jsou dalšími posly jara. Ovšem současný běh počasí převrací zažité stereotypy na hlavu - od podzimu přes vánoce a Nový rok stále ještě čekáme na dech skutečné zimy a její typické znaky - mráz až to praští, sněhové království i v nížinách. Takže květy jara nás doprovázejí takřka nonstop, odolnější jedinci mezi námi chodí i nyní v kraťasech a rozhalenkách, a na záhonech pořádají přebory v počtu krtinců neúnavní krtci.

Inu, život člověčí i ten zahrádkářský je stále složitější, ani ti nejlepší prognostici často neodhadnou, jaká neobvyklost či přímo pohroma se na nás přiřítí třeba už zítra. Ale my zahrádkáři se nedáme, už ženeme spolu s přírodou do nové mízy!

Pavel Nový