Ostatně Slované kdysi slavili nový rok právě v březnu, při jarní rovnodennosti - čas jara symbolicky znamenal nový život. Ale právě v tyto dny může se ještě stát, že namísto předjarního povětří zavítá k nám studený vzduch od severu, co bývá často vlhký a přináší nevlídné přeháňky. Takovéto období, přerušující náhle mírnější ráz počasí, nazývá se březnovou zimou, a ta se někdy může hodně protáhnout.

Samotný název měsíce březen nejspíše vychází z označení stavu přírody a doby, ve které kvetou břízy; v naší zeměpisné šířce je ale průměrný počátek květu břízy posunut asi o měsíc. Jiní rozumějí tomuto názvu tak, že jde o zvukomalebnou narážku, protože v březnu bývá ostrý, řezavý vítr. Pranostika říká, že v březnu vítr z břízy fouká. Další zase spojují březen s pojmem březí, tj. oplodněný; Březí je u nás název osady u Tachova, patrně podle množství zdejších bříz.

Nejen březnové počasí není stálé

Po letošní zimě z nejpodivnějších, takřka nehodné svého názvu, zasloužil ba si našinec i v krajině pod Českým lesem příjemného a pokud možno slunného počasí. Ale chyba lávky, co se týče vlídnosti nadcházejícího počasí, nabádají pranostiky k opatrnosti, ba přímo varují - březen, za kamna vlezem; duben, ještě tam budem. Pozor také - panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé. Březnové slunce má krátké ruce. Navíc, jak tvrdí půvabná průpovídka z Chodska - lépe od hada býti uštknutu, než v březnu od slunce ohřátu. Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl.

Ano, těšíme se na jásavé předjaří, slunce na obloze a skřivany zavěšené na jejím blankytu. Březen měl by konečně přinést i více člověčí aktivity, je počátkem jarního úklidu v sadech i na dvorcích a ulicích, tento měsíc také zahajuje polní práce. Není pochyb, že i náš víkendový turista rád by využil lepšího času k příjemným vycházkám do probouzející se krajiny. Navíc dnešním dnem, o svatém Tomáši (7.3.) sníh bředne na kaši, byl-li nějaký.

Kudy kam, jaro už nakvétá tam

Nahlédneme-li do pojednání klasiků, není pochyb o tom, že každá roční doba má svůj výraz a nepochybné půvaby. Platí to i o ještě zcela nevyhraněném předjaří, které přináší hodně nadějí a zatím jen málo prvních květů, i když díky za každý z nich. Ostatně na počátku letošního března netřeba v přírodě ani na zahrádkách na květy čekat, ony jsou tam již od mokrého února, hlavně v podobě talovínů a sněženek v Tachově a kol, na Stříbrsku viděli jme na předzahrádkách kvetoucí šafrány i čemeřice. Pod Přimdou i na vrších Bezdružicka aj. stávají se hlasateli příchodu jara dva běžné keře, a to líska se zlatými třásněmi jehněd a hlavně jíva se stříbrnými kočičkami, radost pohledět, třeba u křižovatky silnic při Nahém Újezdci. Tu a tam už okraje lesů ožívají fialovými, omamně vonícími květy na keřích lýkovce, v okolí Výrova , Pavlovic a Tuněchod oživují lesní podrost drobné, leč početné kvítky vřesovce. A v parcích i na zahrádkách už ze dne na den ožívají pruty forsytií zářícími zlatými hvězdami.

Přírodní pochod pupenců

Náš turista ani zahrádkář nemusí chodit pěšky od Branky až k Butovu, aby objevil, že se v přírodě něco děje. Ono stačí vybrat si malý kousek země a na něm se zastavit, abychom viděli ten rozmach životní vůle, nekonečný pochod pupenců. Říká se sice, že zjara se příroda zazelená, ale není to tak docela pravda, neboť se také začervená brunátnými a růžovými pupeny; jiné jsou hnědé a lepkavé jako smůla, ale i temné jako stará kůže. Jak praví Karel Čapek, pupence jsou stejně podivné a rozmanité jako listy nebo květy, člověk není nikdy hotov s objevováním jejich rozdílů. Nenápadně se už v lednu pouští do zápasu a chtějí znovu dobýt vládu zelenému životu, a za nejtužších zimních mrazů potají začínají pod vrstvou sněhu své tažení.

I když jaro začíná blátivou nepohodou, obsadilo všechny pozice k budoucímu vítěznému příchodu už na podzim. Ano, velké jarní snažení opravdu začíná daleko spíš, než napadne skřivana přiletět a vrznout, či violku zavonět na slunné stráni … Pavel Nový