Ještě svatý Ivan (25.6.) bývá plačtivý pán. Další, sice hezké pranostiky zase zdůrazňují, že se při letních bouřkách často vyskytuje krupobití - svatý Jan Burian (26.6.) mlátí bez cepů; tento světec byl dříve považován za patrona krupobití. Celkově však u nás nejvíce bouřek připadá až na červenec.

O Ladislavovi a sedmi spáčích

Jak známo, pranostiky závěru měsíce června mají rozhodovat o rázu vrcholného léta. Je v nich totiž naznačena možnost přelomu počasí v tuto dobu - platit má, že buď předchozí trvalé deště ochabnou a další vlny vlhka se neuplatní tak ostře, čili Medard se již vypršel a přijdou krásné dny vrcholného léta, nebo naopak deště nabudou teprve teď trvalého rázu a potrvají do července.

Jaké počasí na Ladislava (27.6.) bývá, takové se příštích sedm neděl skrývá. U sousedů v Německu platí rčení o tzv. Sedmi spáčích, které je dokonce tamní nejváženější pranostikou - česká obdoba této průpovídky říká, že prší-li na Ladislava, déšť po sedm neděl trvá. Ještě, že se takové roky sice vyskytují, ale naštěstí nebývají pravidlem, čili nepřevažují.

Když na Petra a Pavla den čistý

Z trvajících dešťů časného léta mají radost především houbaři, co si zatím moc neužili. Prší-li na den svatého Petra a Pavla (29.6.), urodí se hojně hub, to když je déšť vystřídán dostatečně teplým počasím; zato hůře na tom budou zemědělci - po deštích bude prý mnoho myší. Ale když na Petra Pavla hrom tříská, hřiby do země zatiská, což je bohudík zjištění až ze Slezska.

Platit také má, že na Petra a Pavla den jasný a čistý, rok úrodný bude jistý; a je-li od Petra až do Vavřince parno, bývá v zimě dlouho studeno. Nezbývá, než si platnost lidového mudrosloví ověřit při našich vycházkách do volné přírody. Právě naše rozmanitá a pohledná krajina zaslouží si letos

mimořádnou pozornost. K ní patří zelené údolní kouty podél našich vod tekoucích i stojatých, kam se už brzy budou tlačit rekreanti sezónní i stálí, aby si užili sluncem, vodou i zelení obdařené letní měsíce.

Víkendy a pobyty u řeky Mže

Kam jinam se na Tachovsku o víkendech vydat, než do některého ze zákoutí u naší největší řeky, protékající od západu k východu celým okresem, totiž ke Mži. Mnohde vytváří její tok neopakovatelné, romanticky modelované údolí, doslova říční kaňon, který už od časů našich otců sloužil trampingu, rodinné turistice, letní stanové i chatařské rekreaci. Není divu, že u Mže pohodová sezóna odpočinku ve volné přírodě nikdy nekončí, pouze se mění její podoby podle ročních období.

V průběhu zimy tu zastihneme běžkaře, které od počátku jara vystřídají příznivci botošlapání po značených stezkách, k nim přibývají skupinky cyklo-turistů. V říčním korytu se za dobré vody šplouchají nedočkaví vodáci, po nich ovládnou jezy a tůně sportovní rybáři. A nezapomeňme na chataře a chalupáře, také oni mají napilno snad celý rok a od jara tuplem, to jak bojují se záludy zimy a předjarními krami, poté se záplavou trávy, škůdci v objektech a vůbec - jeden se musí pracovně snažit a také hlídat, co se dá. Odměnou všem jsou zvláště letní podvečery u řeky, kdy se krajinou vinou voňavé proužky kouře od táboráků a grilů, a světlušky co poté svítí na cesty mnohdy velmi klikaté.

Letní zvaní do říního kaňonu 

Naši pozvánku ke stříbrné stuze řeky můžeme započít už pod Brankou, kde jsou při Mži k Dolní Výšině zajímavé balvanité partie, i poříční luka užívaná pro letní stanování. Poté jsou živé vycházkové trasy kolem vodní nádrže Lučina, perlou jízdárny ve Světcích i stavebních památek královského druhdy města Tachova. Po toku Mže lze odtud zamířit ke zřícenině kostela sv. Jana pod Kočovem, s připomínkou pekla z filmové pohádky Z. Trošky. Odtud kolem chalupářského Ústí vstoupit do výrazných kaňonovitých partií řeky u Josefovy Huti (žel. zast. Pavlovice), zde si připomenout průmyslovou historii této Staré krásky, a potěšit zrak kvetoucí bělozářkou ve svahové rezervaci.

Údolím pak zamíříme dolů k tajemnému Černému mlýnu, odtud k soutoku Mže a Kosího potoka, kde je jedna z nejstarších chatařských osad na Kosím potoce. Nad námi tušíme zaniklou vísku Záhoří, občas zahlédneme

vrchol Vlčí hory (704 m n.m.). Od soutoku vyšplháme pěšinou před železničním viaduktem na údolní stezku, kolem malé jeskyně ve skále a chatařských osad k rekreační oáze pod železniční zastávkou Ošelín. A že jsou tu možnosti občerstvení i dopravy, pro tentokrát zde naše putování podél stříbrné stuhy Matky našich řek ukončíme, nejlépe písničkou u kytary - "jede, jede mašinka "…

Pavel Nový