Doufejme také, že se uzavře období nevyrovnaného počasí, ve kterém jsme nebyli ušetřeni ranních mrazů, větrných smrští, krup i sněhu. Pomístně mohli jsme si užít i první bouřky, kdy se země s oblohou střetla, a výsledek nepotěšil hlavně naše sadaře a zahrádkáře, kteří mají v našich poměrech co do ovoce vcelku sklizeno, včetně švestek a jahod. Inu, o přírodní vitamíny bude letos nejspíše valná nouze, a to i bez sucha.

Na svatý Duch do vody buch!

Koncem měsíce května přicházejí svatodušní svátky, zvané též letnice, kterými v křesťanské církvi vrcholí období oslav padesáti dnů od Velikonoc. Jde ale o svátky pohyblivé, průměrné datum svatodušní neděle je 27. května, letošní Hod boží svatodušní připadá v západní církvi na neděli 31.5. V Čechách se slaví letnice již od příchodu křesťanství, ovšem v lidovém pojetí se ještě dlouho prolínaly s pohanskými pověrečnými obyčeji, kupř. přinášením dárků ke studánkám a obětováním zlým duchům, což připomíná již kronikář Kosmas.

Svatodušní pranostiky až na výjimky příliš naděje nepřinášejí, jsou poměrně skeptické. O svatém Duše choď ještě v kožiše; po svatém Duchu nezbavuj se kožichu. Na svatého Ducha když prší, jsou klepána žita. Následující svatodušní pondělí bylo zasvěceným svátkem i v první Československé republice; prší-li na něj, bude zkáza na sena. Ovšem pohoda na svatodušní pondělí slibuje úrodu. Svatý Duch přinese prý plný pytel much; také má platit, že na Svatý Duch - do vody buch, což naznačuje stálejší teplý čas. Po suchém počasí pozdního jara je jisté, že o svatém Fortunátu (1.6.) kapka deště má cenu dukátu.

Od Studánky na Rozsochu

Při západním okraji Českého lesa za Tachovem je přitažlivých tras pro pěší poutníky i kolaře habaděj, stačí nahlédnout do cykloturistické mapy Tachovsko, či se inspirovat v historicko-turistickém průvodci č. 2 Český les, podrobnější informace přinášejí i informační tabule na jednotlivých trasách, a v obcích. Věřme, že po období nutného útlumu ožije krajina hraničního hvozdu opět víkendovými i poté letními návštěvníky, letos možná pod heslem - co Čech, to tuzemský turista.

Od hradeb tachovského zámku zamíříme k obci na dohled, totiž k nedaleké Studánce. Na její návsi upoutají rozrůstající se domky, i milníky minulosti v podobě restaurovaných kamených křížů a plastik, děl rázovitého kameníka Českého lesa a jeho podhůří Georga Böhma, který tu tvořil a žil až do své smrti r. 1853. Snad právě v čase svatodušním slouží připomenout na 100 jeho soch a kamenných sloupků i křížů, co se dodnes dochovaly ve zdejší krajině. Také upomínku obětí pochodu smrti z konce 2. světové války za vsí, dílo inspirované tachovskými hledači pokladů. Kolem obchůdku a restaurace U báby míříme vzhůru ke křižovatce s dalším sousoším, odtud vpravo kolem psího domova Nora silničkou po úbočí Rozsochy pod její vrchol.

Od studánky lesem k Pastvině

Z lesní křižovatky na Rozsoše lze odbočit k věži radiokomunikačního zařízení, nebo se vydat dále směrem západním, zde si cestou odpočinout u dřevěného altánu s vedlejším pramenem pitné vody. Poté míjíme vpravo odbočku na Písařovu Vesci a zanedlouho vycházíme z lesa do zvlněných končin pastevních areálů, uzavřených až za Lesnou šálem souvislého hvozdu. Pod námi vítají nás střechy pozapomenuté osady, zvané dříve Helldroth čili Pekelná pastvina. Jak zmíněno, kdysi tu jeden z rytířů založil malý stateček, k němu pak přibylo pár usedlostí; r. 1939 měla osada 16 čísel popisných. Odtud pocházel další z kameníků A. Hochmuth, jehož kamenné kříže zdobí sousední, rovněž téměř zaniklý Bažantov, což může být náš další cíl. V Pastvině objevíme opravenou kapličku, také boží muka před ní s letopočtem 1850.

Stráně se silničním stromořadím, zbytky vlhkých luk a pastevní areály zvěstují kolem Pastviny svěží poselství jara, které si zaslouží své letošní návštěvníky - ať je jich víc, než pranostikových much v pytli … !

Pavel Nový