Je ovšem překvapivé, že žádná pranostika si tohoto okamžiku přímo nevšímá. Připomínají nám, že na svatého Aloise (21.6.) poseč louku, neboj se; pak svezeš seno suché. A na svatou Agripinu (23.6.) odpočívat máme jenom ve stínu, to proto, že v těchto dnech dosahuje slunce nejvyšší výšky na obloze během roku. V románu Aloise a Viléma Mrštíků Rok na vsi přibližuje příchod léta hezká průpovídka - na svatého Jana (24.6.) otvírá se létu brána. Od svatého Jana Křtitele běží léto k horku a slunce již k zimě.
O tajemství noci svatojánské
Jak známo, také noci svatojánské byla přisuzována tajemná moc, v jejím tichém a vlahém objetí může docházet k prolínání světa lidí a světa skřítků a víl. Je ovšem krátká jak na prst, a tak si stěžuje chodské pořekadlo, že na svatého Jána noc nebývá žádná. Proto o svatém Janu Křtiteli noc se, hlavně za mlada, na prahu prosedí. V těchto dnech kolem letního slunovratu jsou totiž nejkratší noci v roce, a to necelých 8 hodin. Ale nejen to, existence zemské atmosféry a odraz a lom slunečních paprsků působí, že po západu slunce ještě trvá určitou dobu zvláštní rozhraní mezi dnem a nocí, tj. soumrak. Tento občanský soumrak byl dříve chápán jako doba mezi západem (ale i východem) slunce a časem, kdy ještě lze na volném prostranství číst zřetelný tisk a konat venkovní práce. Na Jana trvá při bezoblačném počasí soumrak zhruba 45 minut po západu a stejnou dobu před východem slunce.
Čarodějné časy svatojánské přinášejí příliv druhé mízy, která má dodat nové síly stromům a keřům těsně před náporem nejžhavějších letních týdnů, aby je přečkaly ve zdraví a mohly nalít své plody. Tento přirozený a nutný děj svědčí o tom, že se příroda pečlivě stará o udržení zeleného života na zemi. Za počátek klimatického léta je považován nástup průměrných denních teplot nad 15 °C, což závisí mj. na nadmořské výšce.
Pranostiky ke sv. Janu Křtiteli
Lidových rčení pro tento čas je požehnaně - na Jána jasně, vozí se seno krásně. Když svatojánská muška pěkně se leskne a svítí, bude počasí pěkné a můžeme do přírody na tanec jíti. Na Jána bez deště, bude pěkně ještě. Není-li však do svatého Jana viděti, budeme v chladnu a dešti doma seděti. Před svatým Janem modli se o déšť, po něm přijde bez říkání. Prší-li na Jana Křtitele, pršívá tři dny celé. Bylo-li počasí před Janem sychravé, bude po něm mírně pršlavé, neboť svatý Jan chce mít svůj déšť.
Také řada dalších rčení se týká svatojánských deštů a jejich záporného vlivu. Déšť na svatého Jana Křtitele, nenasbíráš ořechů do věrtele; louskáme červivé ořechy nesměle. On kazí seno i obilí, a žně mokré následovati budou. O Janu-li kukačka kuká, pěkný čas sobě vykuká; ale čím déle žežulka po Janu zpívá, tím dražší žito na trhu bývá. Tvrdí se také, že čím dříve před svatým Janem hřiby rostou, tím dříve před vánocemi sněží.
Devatero svatojánského koření
Bývaly časy, kdy jsme v pověrečných časech svatojánských zastihli na louce či na mýtině v lese bábu kořenářku, sbírající tajemné kvítí, či dívčinu, hledající čarodějné svatojánské koření pro nápoj lásky. Ovšem dnes jsou potřebné byliny pěstovány ve velkém, či sbírány pouze zastánci přírodní medicíny pohodlně za denního světla; hlavně pak jsou přírodní bylinné přípravky k mání v lékárnách a bylinářstvích, kterých vyrostlo jak hub po dešti.
Devatero svatojánských léčivých bylin se krajově liší svým složením, k dispozici je sedmikráska, heřmánek, jitrocel, jetel, mateřídouška a violka, také mařinka a další, nezbytným základem je bylina sv. Jana, čili třezalka tečkovaná. Byliny natrhané během noci svatojánské mají také moc magickou, přinášejí prý úspěch a bohatství; především ale přejí lásce, svobodným děvčatům stačí hodit věneček z devatero kvítí do blízkého potoka. V této nejkratší noci může se na poli lásky dělat vše, co se jindy nesmí. Mnozí se také vydávali hledat o svatojánské noci zlatý poklad za pomoci zářícího květu kapradiny, ale pozor - kdo poklad najde, smí si vzít jen s rozumem, jinak propadne pro svoji nenasytnost peklu …
Pavel Nový
