Uspořádání referenda bylo před parlamentními volbami 2015 jedním z předvolebním slibů, posléze vítězné Konzervativní strany vedené Davidem Cameronem. Tento naivní a důvěřivý pán dal takový slib v domnění, že není možné, aby whisky vzdělaní občané zvolili odtržení Velké Británie od EU. Vždyť všechny věštecké průzkumy a agentury predikovali jeho jasné vítězství, v boji o setrvání v EU. Zkrátka, měla to být taková formalita s dopředu jasným výsledkem.

Ohledně toho stejní věštci a Nostradámové v té samé době vyvěštili, že Donald Trump nemá šanci státi se prezidentem USA. A i zcela apolitická individua si nemohla nevšimnout, jak to tenkrát s volbou prezidenta USA dopadlo. Mohli mít prezidentku, bohužel však vybrali jinak. Ale zpět k věštbě o brexitu. Tyto akreditované křišťálo-koulové průzkumy probíhaly hlavně v Londýně. Londýn je hlavní město Velké Británie, což není tak překvapivá informace, alespoň pro 90 % populace. Co je ale překvapivé, že 60 % Londýňanů nejsou Britové, ale cizinci či náplava, jak se genderově vyváženě říká v naší matičce Praze. Je tedy zřejmé každému, kdo měl lepší známku z matematiky než pětku, že osm milionů takzvaných Londýňanů se rozhodovalo poněkud odlišně než zbylých 60 milionů Britů.

A tak začala kampaň ANO = brexit, NE = setrvat v EU. Pro vystoupení byla zejména Strana nezávislosti Spojeného království europoslance Nigela Farage. Vzhledem k tomu, že jsem v té době žil již čtyři roky ve Velké Británii, troufnu si podat očité svědectví.

Kampaň NE Davida Camerona byla velmi strohá. Každý dostal ve své poště malou obálku (tedy i já), ve které bylo velmi stroze a pravdivě popsáno proč setrvati v EU. Zato kampaň ANO Nigela Farage byla velkolepá. Byla to lavina různých letáčků o tom, jak je EU na Brity zlá, všechno jim chce zakázat, jak se rozhoduje o nich bez nich (v roce 1939 jim pojem o nich bez nich vůbec nevadil) a hlavně jak členství Velké Británie v EU stojí britské občany 300 milionů liber každý den. 300 milionů liber, za které by se mohla každý den postavit nemocnice. Dnes je to 23 dnů, co Velká Británie není v EU a já marně hledám záběry oněch 23 stavenišť, 23 nemocnic, každé za 300 milionů liber.

Do dnešního dne se ve všech médiích diskutuje o tom, jak byla lživá tato kampaň ANO Nigela Farage a přesto je výsledek referenda celou dobu platný. Nebudu šťourat v britském systému, jezdí po druhé straně silnice, takže proč by lživá kampaň nemohla být regulérní. Co mě ale tenkrát po referendu udivilo nejvíce, že tento hrdinný bojovník za odchod z EU Nigel Farage, namísto aby po rezignaci Davida Camerona uskutečňování tohoto jeho snu o odchodu převzal, také okamžitě rezignoval na veškeré své politické funkce. Nejspíše také spoléhal na křišťálo-koulové prognózy a sám nevěřil svým očím, jak byla jeho lživá kampaň ve stylu Tomia Okamury sežrána i s navijákem.

Krátce po skončení sčítání hlasů přiletěl do Velké Británie budoucí prezident Donald Trump, který prohlásil, že „britští voliči si vzali svoji zemi zpět“. Kde dotyční Britové žili před tím nemám tušení ani jsem ze svého okna nezaregistroval, kdy a jak se přistěhovali zpět, ale Donald Trump má jistě dobrého informátora (osobně mám podezření, že tím informátorem je Donald Kačer). I náš bývalý český prezident Václav Klaus pochválil Brity „za třetí záchranu Evropy“. Nejsem si jistý, jaké tři záchrany měl pan Václav Klaus na mysli, ale zřejmě to byla záchrana Evropy před Indiány, a to kolonizací severní Ameriky v 16.století, pak záchrana Evropy před Československou republikou v roce 1939 a ta třetí záchrana uchránila Evropu před anglickou slaninou a britskými turisty.

Osobně jsem udělal svůj brexit pár měsíců po vyhlášení výsledků referenda a vrátil jsem se zpět do České republiky. Jen se teď bojím, aby mě Tokio Okamura neoznačil za imigranta a nevyhostil zpět do Velké Británie. Polské klobásy bych tam už nesehnal a anglickou slaninu nežeru.

Jan Básník